Červen 2017

Sibiřský husky, německý ovčák a moje kecy

14. června 2017 v 17:32 | Porcelánová panna |  Všechno možné i nemožné
Dnešní téma pojmeme trochu vážně a poučně. Tedy, poučně ne já hrozně nerada někoho poučuju. Tak od začátku. Dnešní téma pojmeme trochu vážně a spíš informativně. Jo, to už zní sakra líp. Mají to být užitečné informace a ne zkurvené poučky do života od arogantní krávy. Někdo v komentech pod minulým článkem chytře zmínil: A co Tvoji pejsci? No jo, mě až pak došlo že jsem je úplně zazdila a nepadlo o nich ani slovo. Moje zvířectvo jsem nemohla nechat půl roku bez dozoru a prostě jsem je vzala s sebou. Jóó to se lehce řekne vezmu psoctvo na jiný vzduch jenže pes toho potřebuje vyřídit snad stejně jako člověk. Já jsem jela do země která není v EU což situaci značně komplikuje. I když, nebudu Vám kecat ani pro nás, pro lidi není snadné cestovat mimo EU protože pokud by Vás stejně jako mě zlákalo Rusko musíte mít vízum. Vízum získáte například na základě pozvání od firmy sídlící v onom státě/zemi, například firma si Vás vyžádá do své země protože jste neodolatelní a naprosto vyjímeční pracovníci a tak pro Vás zařídí vízum aby jste jim tam něco posrali. Další možnost je, že pro Vás vízum ''na pozvání'' zařídí rodina. Přes druhou možnost se vízum vyřizovalo mě.

Když máte vízum v kapse - gratulace kámo. To nejhorší je už v podstatě vyřešeno. Pak je potřeba jen pas, pojištění, fotky no a taky si připravte minimálně 6 000 ( jen šest v případě že se nechystáte někoho podplácet ) protože celý proces úředničení není nejlevnější. A teď k psům pokud s nímy chcete jet mimo EU. Potřebujete mezinárodní psí pas, platné očkování proti vzteklině,mikročip a razítko od veterináře že pes podstoupil preventivní prohlídku + razítko veterinární zprávy. Sečteno podtrženo Vás to celé se psem dohromady výjde na desítky tisíc. Já jsem ještě narychlo kupovala cestovní vybavení pro psejsky a to taky byla sakra pálka. Lépe uděláte když si před odjezdem zavoláte na ambasádu a zjistíte co a jak a kolik co stojí.

Přidávám odkaz na video ze zimy s pejsky. Ať je vidíte taky jinak než na fotkách. Songy: Spring in my step a Hello
. A jen pro zajímavost tímhle většinu věcí natáčíme.


Panna je zpět

6. června 2017 v 14:02 | Porcelánová panna |  Všechno možné i nemožné
Ahoooooooooj. Po dlóuhých šesti měsících ( jo poslední blbost jsem napsala 30. ledna ) jsem se rozhodla k menšímu návratu. Už jen blog.cz jsem psala s takovou tou nervozitou - lehce ale bohužel odporně ulepené ruce, nasmrt ledové a s lehkým třesem. Nebyl to strach ale takové jakoby vzrušení z toho co je tu nové jako: ,, Úúúúú wow ''. Čekala jsem třeba nový vzhled úvodní stránky ale...ono nic. No, nevadí. Šest měsíců jsem se sem ani nepodívala, šest měsíců jsem se nepodívala ani na mail ( chyba ), šest měsíců jsem žila svůj život tak jako ještě nikdy, šest měsíců jsem byla mimo republiku, šest měsíců...ale no vždyť to znáte. Změnila jsem si jméno, číslo, obarvila se, odjela jsem pryč z republiky. Dalo by se říct, ehm, že jsem svým způsobem ''umřela''. Šest měsíců mi dalo to, co ještě nikdy za bůh ví jak dlouhou dobu. Už nikdy jsem se sem nechtěla vrátit, ale víte léto, krásné počasí na mně působí fresh dojmem, tak to bylo vždycky a během teplého počasí mám náladu na x věcí, na které v zimě nemám. Zima mi bere krásné chvíle, vzpomínky, myšlenky. Jakmile vyleze teplota nad 25C, sluníčko mi vleze do mozku a dělá mi to tam bordel. Předpokládám, že za těch šest měsíců co jsem o tohle místo ani nezakopla, jsem ztratila naprosto všechny čtenáře a ty co mě sledovali. Dobře, nevadí, nečekám že mi to tu hned trhne rekord v komentování a návštěvnosti. Chápu že za šest měsíců je tu x lidí nových a dost možná mě neznáte. Taky pro ty se kterýma se neznám: ,, Ráda Vás poznávám. ( tlapku na to ) Kdysi jsem vedla erotičtější blog, klidně si pročtěte mé starší články ale člověk dřív nebo později vystřízlivý. A to se před půl rokem stalo i mě.''



Začnu krátce o tom proč jsem odsud odešla. Jednoduše řečeno, reálný život a situace v jaké jsem byla. Tyto dva faktory naprosto stačili k mému Game over here for me. Sbalila jsem se z blogu a vlastně nejen odsud. Sbalila jsem se i z domu a odešla jsem, odjela. Nazvala bych to...no raději to nebudu nijak nazývat.
Pokud někoho zajímá co jsem dělala tak tady to je. Začnu tím, že jsem zdokonalila svoji angličtinu z úrovně 2 na úroveň možná.,,,, hmm 3. Jinak řečeno z kreténsky-se-snažím-o-angličtinu na Maj Ingliš is not very gut bat thats oukej Áj ken spík wit jů on bejsik levl. Ne, během doby co jsem tu nebyla jsem se opravdu nevěnovala žádné prasárně. Jednou jsem napsala že končím a ANO skončila jsem. Doteď mi to nechybí a už jsem se k bdsm ani jednou nevrátila. Začala jsem navštěvovat kurzy angličtiny. Dalším jazykem je ruština. Ať se to někomu líbí nebo ne, moje drahá mužská polovička je z ruska. Ach da, da mať Rossiya. Aspoň na tohle díky bohu nepotřebuji žádný zkurvený ( měli jste obavy z toho že jsem zeslušněla? no vůbec ) kurz, protože mě to učí sám Vele(vůl)Mistr, můj muž aby bylo jasno. Ach, čekali jste že jsem zas dalšího chlapa kopla do řiti protože jsem blbá kráva a tak jsem opět zde abych si mohla postěžovat, vyplakat se? Hm, omyl meine freunde. Tohodle vyvoleného jen tak do hajzlu nehodím a nespláchnu, protože na takového chlapa jsem celý život čekala. Kromě angličtiny a ruštiny jsem se začala ještě drtit italštinu a povím vám, že se mi to tak hnusně míchá, jako když smícháte mleté maso s pudinkem nebo šlehačkou. Výsledný mix je bohužel vždy stejný a jen se vám z toho všeho chce blít. S italským jazykem na tom nejsem zrovna nejlíp ale ten pro mně není priorita. Tak ho budoucna pravděpodobně seru stejně jako on mě.Konečně se taky naplno můžu věnovat mé nejnovější objevené lásce motorismu. Jóóó, mmmm baby. Vždy, když na to pomyslím mám lehký orgasmus protože jsem dostala ''krosku''. Já si myslela že mě berou jen silniční motorky, ale omyl. V zimě jsem měla možnost na vlastní oči vidět a později si vyzkoušet cross motorku a je to něco super. Já jsem odjakživa byla takové malé prase, hovado které žralo mamce rtěnky a ráda jsem se prsty šťourala v blátě jakože vařím. Mmmm to by byla dobrota. Teď si tak vzpomínám, že když jsem byla malá s kamarádkou za domem, v křoví jsme vyhrabaly do hlíny díru, obě se tam vychcaly, chcanko-bahenní výrobek jsme nabrali to sklenice a chtěly jsme to dát vypít naší NEkamarádce. No ne, opravdu to nevypila. Škoda. No nic.