,, ... Víš můj plán byl naprosto dokonalý... Neměl chybu. Moje nenávist k tobě je tak velká, že jsi mě TY sám dohnal ke zrůdnostem. Vlastně..., moje nenávist k Tobě byla, už není. Můj čin naprosto uhasil nenávist a cítím se .... Víš .... Pochop, cítím se svobodně. Stála jsem u okna, pozorovala jsem lehce padající sníh. Každá vločka působila nádherným a uvolněným dojmem a já ...? Při té nádheře jsem přemýšlela nad tím, jestli je vůbec možné aby jeden člověk tak zlostně nenáviděl druhého člověka. Jsme jeden druh .... Živé lidské osoby a každý něco cítíme. Můj milý X-Y, ve skutečnosti jsemmilé děvče. Jsem věrná jedné osobě jako pes, miluju, toužím, plním přání, muže chci ve všech směrech uspokojit jen ... . Jsem taky zlá, moc zlá, neskutečně nenávistná a vše zlé přející osoba. Někdy mám pocit že jsem rozdvojená osobnost. Moc ráda říkám, že je na každém člověku kterou část mého já si vybere.
... Ten večer když jsem tě viděla, jsem měla svůj dokonalý plán na to jak Tě naprosto ponížit již vymyšlený. Ten večer mi byl každý svůj pohled, dotyk tak nechutný že jsem měla pocit že se pozvracím z toho jak se mi hnusíš a jak odporný člověk jsi. Už jsem ten Tvůj příšerný ksicht nedokázala vystát. Měla jsem chuť ti do něj chrstnout hrnek vařící kávy, sebrat židli a vší silou tě s ní udeřit do hlavy. Pak bych si klidně oblékla kabát a odešla bych domů. Co by jsi řekl policii ...? Že ti to udělala mladá žena? Že tě tak zřídila žena? Rozhodně ... To je ti totiž podobné. Jsi naprostý srab a nikdy ses k ničemu neuměl postavit jako chlap. Mlčet, stát za rohem a schovat se za jiné. Pamatuješ ...? Tvoje milovaná činnost.
Mám tě dokonale přečteného a takovou věc jsem nemohla dopustit. Navíc by tě to neponížilo ale nahrálo by ti to do Tvých nečistých karet.
... Původně mě napadlo dát ti do pití značnou dávku projímadla a vytáhnout tě hned někam daleko. Měla bych naprostý požitek z Tvého ksichtu a výrazu jak by ses snažil neposrat. Poradil by sis na procházce bez toaleťáku a záchodu? Ne, raději by ses posral než aby jsi jako zvíře sral v poli. Nebo ...? Vlastně ne, TY by sis raději nechal prasknout střeva jen aby jsi z vlastní odporné pohodlnosti sral do záchodu.
A tak jsem vymyslela něco drsnějšího. Koupila jsem si prášky na spaní. Ty léky nesnáším a doufám že je nikdy nebudu potřebovat. Ani když mě bude Tvůj duch strašit ve snech a mé vlastní výčitky svědomí mě pomalu ale jistě začnou dohánět k šílenství ... Tyhle léky, ... vlastně drogy jsem ti ten večer rozmíchala v pití které jsi měl u sebe. Byla jsem dokonale připravená. Celou dobu jsem u sebe měla rozpůlenou špejli abych je lépe rozmíchala v hluboké sklenici. Jen co jsi odešel na toaletu, vytáhla jsem z kapsi tabletky připaravené v sáčku .... . Hmm .... speciálně pro tebe. Dala ... jsem si ... tu .... práci s tím ... Hodila jsem je tam, rozmíchala. Ach bože byla jsem tak moc rozrušená a měla v krvi tak velké množství adrenalinu. Dala jsem tam jeden ...? Dva ...? Ne, tři. Půlka mnohdy stačí. Ta způsobí do třiceti minut malátnost, navodí jakoby stav opilosti. Po jednom v podstatě to samé ale v silnější dávce. Připadáš si jako zdrogovaný. Nespočítáš kolik je 1 + 1, snad si ani nevzpomeneš na své jméno. Jen si říkáš Co se to děje ...? Celý svět se s tebou bude točit a bude se ti tak moc chtít spát. Tvůj přítel je postel. Při dvou ... já ani nevím. Pár minut a upadneš ke spánku klidně na zem. Co já vím. A tři ...? Drahý, jistota je jistota navíc to bylo rozpuštěné v pití. Chtěla jsem aby jsi do pár sekund absolutně vytuhl. Už mě ty Tvoje kecy doháněly k šílenství. Co jsi udělal po chvíli? Dal si pořádného loka svého lektvaru. Pohled na Tebe jak jsi žíznivě pil v nevědomosti mě vzrušoval. V očekávání jsem na tebe hleděla a chvěla se nedočkavostí. Stačilo ti pár sekund a z pohledu na tebe bylo jasné, jak se ti točí hlava, závratě jakoby jsi stál v samotných nebesích ale největší slast mi přinesly Tvé zavírající odporné oči. Zaspal jsi a sklenice vody ti vypadla z ruky a rozbila se.
Konečně jsem si oddechla. Bylo mi jedno jestli z té dávky chcípneš. Vstala jsem z křesla, stoupla si před tebe a dala ti facku. Ty ses ani nepohl a nijak nereagoval. Z tašky jsem vytáhla své dílo ztrapnění. Nalakovala jsem si na rukou a nohou nehty černou barvou. Odlakovačem jde špatně dolů ... . Na Tvých očních víčkách jsem vytvořila dokonalé růžové malovaní na které jsem byla značně pyšná. Doladila jsem to tužkou na obočí, rudou rtěnkou. A pak konečně přišlo na řadu mé bolestivé nářadí. Má hýčkaná sada mini nožů na vyřezávání ovoce. Pravda ... netušila jsem jak se s ní bude řezat do Tvého věčně mastného obličeje a těla ale drahý, věz že to šlo báječně. Mé dokonale naostřené ostří do Tvého čela vyrylo slovo Kokot jako nic. Ten den to bylo poprvé co jsem úmyslně a silně řezala do člověka. Přiznávám, že mě to naprosto bavilo. První čárka, první řez, to jak vytekla rudá krev s Tvojí hnusnou zkažeností ... Hmmm, bylo to úžasné. Byl to jako stoprocentní lék na moji psychickou bolest kterou jsi mi ty roky působil svým zkaženým, egoistickým, arogantním, sobeckým a vším zkurveným chováním způsobil. Pohled na Tvoji stékající krev mě naprosto uspokojoval. Po vyrytí slova kokot jsem si prohlédla nožík od krve. Byl tak ... tak ... fascinující ! Krev tekla, tekla ti do vlasů, byla na mých rukou, na noži a já jsem neodolala a nůž od Tvé zasrané krve olízla. Cítila jsem se jako bestie, hyena která ti vysaje krev. Bylo mi to všechno lhostejné. Ne, počkat. Hlavně TY jsi byl. Moje posedlost po Tvé krvi nade mnou zvítězila. Vyhrnula jsem ti košili a do Tvého těla jsem začala rýt další vulgárnosti. Krev je fascinující ... Musela jsem si s ní potřít celý obličej, roztírala jsem si ji po rukou, do vlasů ... Byl to nádherný blažený pocit. Jizvy byly a jsou hluboké, jak s nimy do budoucna naložíš?
Když jsem dílo krve dokonala, sebrala jsem svoji prázdnou sklenici, vyčurala se do ní a nalíla jsem ti ji přímo do rozkroku. Víš drahý, to jen aby sis myslel že ses ve spaní pochcal. Chtěla jsem aby ses cítil poníženě vůči sobě a připadal si neschopně.
Je to ... let zpět a pořád mám nesnesitelnou chuť tě zabít. Mám chuť zarýt ti nůž do břicha a vykuchat tě, vyválet se v Tvých vnitřnostech jako prase.
Tvé jediné štěstí bylo, že jsem tehdy nešla do vězení a můj manžel za mně všem zaplatil několik milionů. Kdybych byla ve vězení, přísahám že bych tě po výkonu trestu zabila a šla tam znovu ... I po těch letech mám stále chuť tě vykuchat jako svini... Čas od času si na tebe vzpomenu a říkám si doufám že jsi konečně chcípl. Tajně pak doufám že jsi se v plynulých dnech zabil v autě, nebo tě někdo přejel anebo tě někdo přepadl a konečně zabil. Když čtu zprávy z okolí Tvého bydliště, něco o smrti ... přeju si aby jsi to byl konečně TY a nevýslovně si přeju aby jsi trpěl jako já tím že žiješ svůj zkurvený život a pořád chodíš po světě.
Enjoy my creepy mind!
Snad je útěchou, že jsem nikdy do nikoho reálně neřezala. Avšak tento článek se z 90% odvíjí od reality avšak od neuskutečněné. Kdysi jsem skutečně chladně plánovala dát jednomu muži do pití prášky na spaní protože jsem ho opravdu nevýslovně nenáviděla. V plánu bylo ono zmlalování i vylít na něj vlastní moč. Poté jsem plánovala prostě odejít a nechat ho tak. Moje vlastní nenávist k jeho egoismu, aroganci, sobeckosti, namyšlenosti, nevěry, snad i kvůli tomu že je srab mi zcela kdysi absolutně zastínila mysl. Horšího muže jsem nikdy, nikdy nepotkala a troufám si říct, že lituju toho že jsem neměla možnost toto uskutečnit.
Tady jsem se prostě jen nechala inspirovat vlastní nenávistí která mě opravdu dokáže dohnat ke všemu. Naprosto chápu vraždy z nenávisti protože tak jak jsem se kdysi cítila se pravděpodobně cítí člověk který chladně zabije. Chápu 50x bodnutí do obličeje protože lidi mnohdy žene neuvěřitelná nenávist která svádí z čistého, zdravého úsudku. Avšak opět ujišťuji že nejsem vrah. Mám zbrojní průkaz, zbraň a podstoupila jsem opravdu těžké psychické testy u kterých jsem uspěla na výbornou. Článek jsem napsala pro strach, pro zábavu, pro názor a jen tak pro čtení temné stránky lidského života.
Ale věřte, že jsem ve skutečnosti mírumilovná osoba ;)
Co prosím? Čteš to pořádně? Prosím, než opět v budoucnu napíšeš další hloupost čti pořádně a přemýšlej. MY dva jsme se NIKDY neviděli tudíž bych těžko psala v článku ten večer mi byl tvůj pohled hnusný... Bože...ani jedno slovo, článek s tebou nemá co dělat 
místo v srdci mám pouze pro lidi, kteří si to zaslouží a neublíží mi. Pak se pro ně klidně rozkrájím.
V. | 18. ledna 2017 v 14:32
Neplánuješ napsat zase nějaké nazi povídky? Nebo už tě uniformy přestaly rajcovat? 
To je směřováno na mě?