Bude ze mně Paní?

25. prosince 2016 v 16:14 | Porcelánová panna |  Všechno možné i nemožné
,, Nemusíš mi odpovídat hned... Ani mě brát vážně... Možná jsem sobec a dělám to především kvůli sobě. Chci aby jsi to věděla, cítím se teď líp. Ale alespoň už víš, co k tobě celou dobu k tobě chovám. Ničilo mi srdce když jsem zjistil že máš vztah. Upřímně, když ses s ním rozešla cítil jsem se jako nejšťastnější člověk na světě a měl jsem nutkání tě za to obejmout, říct konečně a že tě miluju. Vím že jsi posledního půlroku trpěla ve vztahu se sobcem a před tím také. Nikdy jsi neměla to po čem toužíš a já bych ti to rád nabídl. Touto formou...''
Zní Vám to jako debilita? Ano, taky by mi to tak znělo pokud bych byla sama sobě cizí. 23.12 jsem byla v brněnské restauraci Koishi požádaná o ruku člověkem kterého znám móóc dlouho a do toho dne jsem neměla tušení co ke mne cítí. Myslíte, že jde o žádost založenou na čisté lásce? Bohužel ne...ne tak docela. Z jisté stránky mám tohoto muže moc, moc ráda od chvíle co jsme se poznali. Ale vzít si ho? Nabídl mi sňatek s tím, že chce a udělá mě šťastnou. Věřím tomu a proč? Protože když jsem měla trápení tento člověk mi byl k dispozici i ve dvě ráno a cítím se s ním hezky. Jsme kamarádi dlouhou dobu, vídáme se takřka denně, neskutečně mi pomáhá, vždy mi byl oporou ve všech směrech...a tak si říkám proč jsem to neviděla? Proč lidi nevidí to co mají před očima denně a neváží si toho dostatečně?



Je mi jasné co asi myslíte. Že jsem blbá a nejsem při smyslech. Nechala jsem se unést vánoční atmosférou? Nikoliv. Co bych měla z toho kdybych si vzala člověka od kterého jsem nikdy nevnímala co ke mně cítí? Inu, především bych nemusela hledat partnera. Ačkoliv žiju s Evou, pořád jsem single. Mám ji neskutečně ráda ale nejsme sobě přítelkyně na celý život. Kamarádky možná ano, ne partnerky. Máme mezi sebou řekněme ''dohodu spolubydlících''. Jakmile jedna z nás bude mít partnera přerušíme svůj ''partnerský'' vztah. Myslíte, že Evičku vyhodím protože teď bydlí u mně? Vůbec ne. Vysvětlovat se mi to nechce protože do toho nikomu nic není. Takže první důvod je že bych byla zadaná a předpokládám že šťastně.

Netušila jsem totiž že mě někdo miluje už pěknou dobu a tím, že to nevím se dotyčný trápí. Každý můj vztah byl pro tohoto člověka utrpením. Všechny ty věci které pro mně dělal jsem vnímala pouze jako cenné kamarádství. Vždy jsem říkala že se vdávat nechci a je to zbytečné a vlastně si mě nikdy nikdo nevezme. Pfff papír. Jenže...bylo by to pro mně nové jméno, nový začátek s úžasným člověkem, který je zoodpovědný, říkala bych si paní, šla bych do toho po hlavě protože jak se znám a ze zkušenosti vím, když o něčem moc dlouho přemýšlím a promýšlím si každý krok, je to na houby a nemá to budoucnost. Pravda...Moje vztahy doteď neměly budoucnost. Život s chlapem který je o 20 let starší než já? Život se stárnoucím chlapem který hledá jen slečny ve věku 18 - 20 let aby si dokázal že na to pořád má? Jasně...ale kde je ta budoucnost? Co se bude dít v takovém vztahu za 5 - 10 let? Mě bude řekněme třicet let, jemu padesát, bude šedivý a co si budeme povídat, pravda věkem zdraví a fit kondice ubývá. Já budu v úžasných letech, pořád mladá, budu se stále chtít bavit, užívat si života a půjdu do společnosti s padesátiletým staříkem který bude mít pomalu roky na to aby byl už dědečkem svým dětem? Já vím, že padesát pořád není maximální věk ale mám v rodině hodně takto starých členů a prostě...věk, život, starosti...to všechno se projeví ať chceme nebo ne. Stářím a zkušenostmi měníme svoje názory, potřeby, zájmy, mění se všechno. Upřímně si takový život neumím představit.

Vzala jsem to ze své strany bezdětně v odstavci nahoře. Ale co když budu chtít za rok, dva děti? Mám je mít se čtyřicetiletým chlapem? A chci nebo chtěla bych...? Našemu dítěti bude pět let, otci čtyřicetpět. Deset let - padesát. Dvacet - šedesát. A mě? Za dvacet let když by bylo dítě dospělé? Čtyřicet... Stihla bych si snad užít ještě i vnoučata. Podívejte já nejsem opravdu hloupá. Naivní ano, občas realistka ale rozhodně nejsem hloupá. Ve finále bych trpěla jenom já protože bych neměla budoucnost. Pokud bych se rozhodla mít s takto starým člověkem dítě, bylo by to těžké a pravděpodobně k ničemu protože takový člověk je už na výchovu dítěte od narození k ničemu. Muž který by si mě chtěl vzít za mrchu má dvacetsedm let. Vypadá jako starší ale je to sympaťák, hezký a za jeho oblékání bych se nikdy nestyděla na veřejnosti ani za jeho vzhled. Kvůli své práci musí být stále upravený. A jo...ano...

Roli v tom proč říct ANO hrají i peníze a jisté jméno. Lidi by se neměli brát kvůli majetku ale tento člověk má velice dobrou práci a poměrně důležité postavení. OMG ne není to politická vylízaná píča, ani prezident zeměgule ani nic podobného. Nechci si ho brát pro peníze ale dámy ( možná i pánové ) přiznejte, že KAŽDÁ ŽENA CHCE BÝT ZAJIŠTĚNÁ. Chceme aby byl muž ten který nás podrží i finančně, koupí nám hezké věci a jednoduše nás uživí. Snad žádná žena nechce chudáka. Možná to není hezké ale dnešní doba je prostě taková. Ostatně už v minulosti byl muž vždy ten, co živí rodinu. Klidně mě nezvěte zlatokopkou ale chci aby mi chlap sem tam koupil něco hezkého, vzal mě na hezkou večeři, dovolenou a rozmazloval si mě. A s tímto člověkem bych si s tímto vůbec nemusela lámat hlavu. Hnus co...? Ostatně o tom vypovídá i ten snubní prstýnek.

Za normálních okolností bych řekla, že je hloupost brát si člověka se kterým jste ve vztahu 2 - 3 dny bez ohledu na to jaká úžasná žádnost to je a byla a bez ohledu na to co Vám protějšek řekne. Ale právěže co když znáte protějšek dost dlouho na to aby jste věděli co je zač a jaký je avšak pouze jste spolu nebyli ve vztahu? A tak druhým dnem asi každou minutu přemýšlím nad tím jestli ano nebo ne. Jaká jsou pro a proti. Uvědomila jsem si že mám tohoto člověka moc, moc ráda a vždy jsem ho ráda měla. Jen jsem si ho nechtěla pustit k tělu blíž než kamaráda. Když budu vdaná budu paní, nebudu muset řešit blbosti a hlavně budu mít chlapa a nebudu chtít žádného jiného. Nebude mě to svádět k hloupostem kterých jsem doteď udělala víc než dost a jednoduše už nebudu pro nikoho nikdy volná. Odstěhujeme se daleko do jiné země. A co když nebudu šťastná? Víte, teď opravdu nevěřím tomu že nebudu. Můžu mít totiž skutečně vše s jedním člověkem a mám záruku toho, že to mít budu.

Mimochodem doufám že jste si užili Vánoce. ♥ Já jsem se totááálně přežrala, rozdala jsem spoustu dárků, spoustu dárků jsem dostala. Například spoustu šperků. No jo ty jsou moje velkááá slabina. Co se leskne a třpytí to je moje. Jsem jako kočka. Aspoň se mám čím dobit a budu krásná ( vtip ). Pak mám spoustu nových voňavek takže se nemusím bát že budu smrdět. No a taky oblečení, nějaké nové vybavení do kuchyně. Od mých sice vzdálených ale přece kamarádů, herních kamarádů jsem dostala XBOX One s kinectem a k tomu hru Just dance. Kinect je taková věcička k dnešním herním konzolám které snímají každý Váš pohyb a převádějí ho do hry. Tudíž jak se hýbete Vy, tak se hýbe postava ve hře. Přikládám video pro ty kteří neví oč běží. Vážení tohle jsem si dlouho přála. Je to naprosto boží hra! Miluju taneční hudbu, miluju tanec a na tomhle se maniak jako já vyřádí. Ostatně, není to jen pro jednoho člověka. Můžete stát dva vedle sebe a tančit spolu. Nebo si to můžete online rozdat s lidmy z jiných zemí. Ať už Vy solo nebo ve dvou čili 2vs2. Ach bože mám z toho uplně radost. Absolutně se těším až budu pořádat chlastací večírek a tímhle se budeme bavit. Věřte že to není nuda ani trochu. Ve dvou můžete tancovat proti sobě nebo se spojit a někomu třeba z Anglie nakopat zadek.

Od včerejšího večera co jsem to rozbalila, mi to doma hraje pořád. Tancuju sama, Evička, s Evičkou ale jsou dny návštěv a baví se tím moje rodina, Eviččina rodina ale nejvíc se těším na večer na kamarády, na povánoční oslavu, jídlo a na to jak tuhle hru budeme tancovat do rána. Ono to může vypadat lehce a hezky ale odhadnout pohyby, figury a jak máte tancovat je sakra těžký. Je to fakt hard. Upřímně mám dost problém typnout jak se podle obrázků hýbat. Slovy těžce vyjadřuju jak mám ze všeho radost...Doufám že i Vy jste si aspoň z poloviny tak jako já užili Vánoce a to po nich. Všem přeju jen to nejlepší. Bez ohledu na to co jste nebo kdo jste a doufám že jste udělali aspoň jeden dobrý skutek. A pár videí na závěr které jsem vybrala a dávám hře Just dance uplně nejvíc bodů. Je boží!






 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 V. V. | 25. prosince 2016 v 16:18

Ani se mě to nechtělo po pár odstavcích číst, ale hodně štěstí.

2 Akim Akim | E-mail | Web | 25. prosince 2016 v 16:35

Ty to teda bereš hopem. Ale což, žijeme jen jednou. Jsem zvědavý, jestli tu žádost přijmeš, nebo už jsi ji přijala? ;-)  :-)

3 Porcelánová panna Porcelánová panna | 25. prosince 2016 v 18:35

[1]: Je mi jasné, že to od tebe není upřímné ale i tak děkuju i když za neupřímnost se neděkuje.

[2]: Neřekla jsem nic....

4 V. V. | 25. prosince 2016 v 19:45

[3]: Nééé myslím to opravdu vážně, hlavně budu rád když budeš konečně štastná. :-)  :-)  :-)

5 Porc panna Porc panna | 25. prosince 2016 v 22:54

[4]: Jako naivka řeknu ano...Ale jako realistka? Oba víme že mi není souzeno být dlouhodobě šťastná :-) Ale nemám co ztratit. Bohužel ne

6 V. V. | 25. prosince 2016 v 23:50

[5]: To jsou kecy, že nemáš co ztratit.. budeš štastná když si to štěstí k sobě pustíš. :-)

7 Petsuchos Petsuchos | E-mail | 26. prosince 2016 v 4:22

Po několika odstavcích jsem si řikal, tak už do toho konečně prašti, jinak si to pak budeš vyčítat. Protože asi vhodnějšího kandidáta neseženeš a na ten věkový rozdíl bych se vyprdl, Takhle si to sice hezky vyjmenuje, kolik komu bude za jak dlouho let, ale v reálu se to stejně odvíjí úplně jinak, čísla se budou každý rok měnit, poměr bude taky stejný, ale i behem jednoho roku se toho může stát, co se nestane třeba za deset let, je to relaitvní.. Přeju hodně štěstí, já bych do něj fakt šel, být tebou :)

8 Porcelánová panna Porcelánová panna | 26. prosince 2016 v 12:41

[7]: Ale starý bude taky pořád a bude to jen horší. Nechci vychovat děcko s dědkem který bude potřebovat za rok viagru

9 Tai Todd Tai Todd | 27. prosince 2016 v 15:12

Stát se to mě, tak u mě budou rozhodovat city a taky výhled do budoucna. Uvažovala bych totiž podobně jako ty, co se týká toho věku. To by pro mě bylo veliký mínus. Spolužačka ze střední se nedávno zasnoubila se skoro jednou tak starším. Pan podnikatel, prachy, vila, auta, ona zajištěná, ale, aby vůbec počali už musel brát podpůrné léky a nějak se mi nechce věřit, že se ona nezačne třeba za deset let nudit, protože vedle sebe bude mít chlapa přes padesát.Mě osobně by to třeba vadilo.

10 Elbrus Elbrus | 27. prosince 2016 v 17:22

Ahoj, už nějakou dobu tě čtu, ale tohle je můj první komentář. Přeju ti, ať se rozhodneš správně. A rád si budu číst i blog Porcelánové paní. Jenom nemohu souhlasit s tvým tvrzením, že čtyřicetiletý člověk „je už na výchovu dítěte od narození k ničemu“. Samozřejmě chápu, že by ti vadil věkový rozdíl, ale ve čtyřiceti člověk na dítě příliš starý není (alespoň ne každý). Například, když se narodil můj brácha, tak rodičům (oběma) bylo 39. A myslím si, že výchovu zvládli dobře a bez nějakých větších problémů.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama