Prosinec 2016

Bude ze mně Paní?

25. prosince 2016 v 16:14 | Porcelánová panna |  Všechno možné i nemožné
,, Nemusíš mi odpovídat hned... Ani mě brát vážně... Možná jsem sobec a dělám to především kvůli sobě. Chci aby jsi to věděla, cítím se teď líp. Ale alespoň už víš, co k tobě celou dobu k tobě chovám. Ničilo mi srdce když jsem zjistil že máš vztah. Upřímně, když ses s ním rozešla cítil jsem se jako nejšťastnější člověk na světě a měl jsem nutkání tě za to obejmout, říct konečně a že tě miluju. Vím že jsi posledního půlroku trpěla ve vztahu se sobcem a před tím také. Nikdy jsi neměla to po čem toužíš a já bych ti to rád nabídl. Touto formou...''
Zní Vám to jako debilita? Ano, taky by mi to tak znělo pokud bych byla sama sobě cizí. 23.12 jsem byla v brněnské restauraci Koishi požádaná o ruku člověkem kterého znám móóc dlouho a do toho dne jsem neměla tušení co ke mne cítí. Myslíte, že jde o žádost založenou na čisté lásce? Bohužel ne...ne tak docela. Z jisté stránky mám tohoto muže moc, moc ráda od chvíle co jsme se poznali. Ale vzít si ho? Nabídl mi sňatek s tím, že chce a udělá mě šťastnou. Věřím tomu a proč? Protože když jsem měla trápení tento člověk mi byl k dispozici i ve dvě ráno a cítím se s ním hezky. Jsme kamarádi dlouhou dobu, vídáme se takřka denně, neskutečně mi pomáhá, vždy mi byl oporou ve všech směrech...a tak si říkám proč jsem to neviděla? Proč lidi nevidí to co mají před očima denně a neváží si toho dostatečně?


S ženou bez muže

17. prosince 2016 v 18:12 | Porcelánová panna |  Trochu úchylně
Že jsem zvrhlé čuňátko...asi víte. Já to taky vím. Někteří které jsem ve svém životě potkala tomu nedávali moc velkou váhu a tak vlastně nikdy nezjistili co vše chci a po čem toužím á taky co dokážu a tak celkově jen na úrovni konverzací mě považovali spíš za slušnou. Sex a úchylnosti miluju. Miluju být nadržená. Užívám si každé nadržené stažení broskvičky, mokré kalhotky ale uplně nejvíc si užívám když je nemám a šťáva mi teče po stehnu. Užívám si každý milostný sten protějšku a to mě rajcuje ještě víc. V době když jsem začala mít vztah s mojí kamarádkou, pořád jsem si nemohla zvyknout na to že je to žena. Byla jsem zvyklá jen na mužskou postavu. Širší než ženská, jiné tvary a stále za tu dobu mám někdy pocit nezvyku. Sem tam se mě někdo v mailu zeptá jak TO děláme? Hm, jednoduše. Připínacím umělým penisem...Nó a když jsem v tomhle sexu nahoře tak pořád to ženské, malé tělo. Zezadu držet ji za boky? Uh chlapské boky jsou jednou takové. Upozorňuju, že článek obsahuje fotky které nemusí být každému milé a příjemné. Jedná se o sice cenzurované,upravené fotky ale stále více čí méně erotické povahy. Prosím, zvažte zda-li je chcete vidět a nevyvolá to ve Vás nepříjemný nebo pohoršující pocit/dojem. Nikoho do prohlížení ani čtení nenutím. Moje vlastní cenzura zakrývá podstatné věci které porušují něco...asi ani nevím co ale pokud přesto něco poruším článek stáhnu protože i mě se to zdá lehce za hranicí.♥

Chci lidské maso

17. prosince 2016 v 9:56 | Porcelánová panna |  Všechno možné i nemožné
Zase jeden menší štěk. Víte, jeden ze zásadních problémů mé nemoci je ten že bych neměla nebo nesmím kouřit. Ok, já přestala protože když jsem tomu nejdřív nedávala moc velkou váhu a kouřila jsem pořád docela jsem se dusila při každém potáhnutí. Nekuřáci to nepochopí nikdy a (ti mě nezajímají pardon ani Váš názor tu nehraje roli) kuřáci se mnou budou soucítit. Kouření mi vždy krátilo čas. V práci nebo když jsem někde na něco čekala. Další z věcí je že se kuřák snadněji skamarádi jak jinak než s dalšími kuřáky. Ach a nesmím zapomnět na ranní cigárko a kafíčko. Jednoduše mi chybí něco v té čuni mít. Čekám na autobus jen tak a to mě nebaví. Zaparkuju auto a musím někam dojít? No jo dojdu ale prostě si tu cestu nemůžu zpříjemnit cígem. Sednu si ráno na terasu s kafíčkem a musím jen tak koukat protože cígo moc nepadá v úvaze. Jistě já si jebu zdraví a jsem si toho plně vědoma tak prosím držet hubu a nepoučovat mě, ale od doby se můj zdravotní stav zlepšil si fakt neodpustím jedno cigáro denně a to právě to ranní. Přestala jsem z nich děsivě kašlat. Ale jedno je dost dvě přespříliš. Nóó a milý většinou to tak bývá, že když kouříte a pak najednou přestanete přiberete pár kilo.


Víte, když já jsem tak líná

14. prosince 2016 v 12:52 | Porcelánová panna |  Všechno možné i nemožné
Ach...Mohla bych Vám tu povídat o tom proč jsem tak dlouho nic neštěkla, ale to přece není tak zajímvavé. Stručně řečeno nebylo kdy a tak nějak se mi nechtělo. Ježiš mě ta lenost jednou zabije. Ale už pár dnů si říkám, že bych měla něco napsat a aspoň trochu informovat svoje ''věrné'' čtenáře o tom co se děje. K mému překvapení jsem zjistila, že i když nepíšu a měla jsem delší odmlku pořád jsou lidé kteří mě čtou, navštěvují můj blog a koukají jestli něco přibylo. Upřímně pod tímto článkem nečekám rekord v komentářích protože moje absence zde se prostě ať chci nebo ne značně projevila. Přestala jsem psát v době, kdy mi návštěvnost skutečně kvetla do výšin. Inu uškodila jsem tím jen sama sobě, nikomu to za vinu nedávám a holt stalo se. Tak teď sama sebe uvítám zpět: Vítej zpět Panenko a pověz nám něco nového. Nuže dobrá! (tvl...) První věc je ta že zhruba před měsícem se ke mne definitivně a natrvalo nastěhovala moje nejmilejší, nejúžasnější a tak prostě nej ve všem moje přítelkyně Evičká. Ano, přítelkyně. Asi Vám nemusím říkat proč přítelkyně ale raději zmíním že tak nějak spolu prostě jakoby chodíme. Psychicky i fyzicky. Upřímně mě to skoro děsí. Od doby co spolu ofiko bydlíme jsem šťastná jako nikdy. Nejsem ve stresu, nerozčiluju se, s Evičkou jsme se ani jednou nehádaly. Máme pro x věcí stejný vkus, stejné názory... Jednoduše jsem si lepší spolubydlící a přítelkyni v jednom nemohla přát. A musím říct, že si toho nejvíc vážím. Je úžasné spát vedle tak úžasné ženy která mě má ráda, usínáme v objetí, ruku v ruce, v nohách nám spokojeně spinká Roxinka a v podstatě nám nic nechybí. Když tohle píšu přiznávám že si připadám trochu divně. Nikdy mě totiž nenapadlo že budu žít se ženou a budu se cítit tak happy. Člověk v životě potká jen opravdu malý počet skutečných přátel a ještě menší počet těch kterým se říká spřízněná duše. V životě potkáte jen jednoho partnera u kterého budete cítit že s ním chcete být klidně do konce života a uděláte pro to cokoliv.