Škola a já

2. září 2016 v 9:50 | Porcelánová panna |  Všechno možné i nemožné
Kéž by jsme se mohli vrátit do těch starejch,dobrej časů.Kdy nám mamka zpívala na dobrou noc, ale teď jsme vystresovaní. Občas cejtím vůni, která mi připomene dětství. Jak jsem nikdy nemoch přijít na to, co vlastnětakhle voní. Kdybych na to přišel, udělal bych z toho svíčku.Zkoušel bych ji prodat, ale nikdy bych ji neprodal. No nakonecbych prodal asi jen jednu. -- Hrávali jsme si na to,co nejsme ale teď se nám smějou do tváří, na rtech Prober se potřebuješ prachy! - Ano, všichni ví že jde o písničku Stressed out. Oficiálně začal školní rok.Včera. Jasně, to se mě už pár let netýká ale zjistila jsem že fakt stárnu a tohle období ve mne vyvolává k mému překvapení pěkné vzpomínky i hnusné ale ty pěkné převažují protože už je to dávno minulost. Brzy ráno, těžce před osmou, jsem venčila fenečku a kolem mě chodili malý školáčci a i velcí deváťáci. Já bych mezi ně dokonale zapadla někteří jsou totiž stejně vysocí jako já ale většina mě už dávno předrostla. A jak tak kolem mě chodili, vzpoměla jsem si na to jak jsem s nechutí chodila první den do školy.


Chodila jsem ráda, ale ta radost mě přešla v šesté třídě. Ten rok to se mnou spadlo těžce pod bod mrazu a dostala jsem definitivní nálepku Záškolák. Ano, už od šesté třídy a od té doby mě to bavilo. V té době po odhalení mé měsíční nijak neobjasněné absence, taky vzniklo mé trauma z facek. A že je to skutečně velké trauma. Hodně lidí by mohlo vyprávět jak se na mně takové následky z dětství podepsali. Fakt dík fotře! Otce k smrti nenávidím, nezajímá mě že mě za to někdo odsoudí prostě otec byl kokot. Ubližoval roky mamince a mě dokurvil život. Ne, otce nemám. Jsem ze vzduchu. Ha!

V šesté třídě se semnou přestali bavit spolužácí a začali mi psychicky ubližovat. Já se stáhla a přestala jsem chodit do školy na měsíc. Jak je možné, že to učitelé nehlásili rodičům? Jejich dítě nechodí do školy. Hm, hm. Už jako dítě jsem byla liška podšitá a vychytralá. V žákovské knížce jsem měla omluvenky od rodičů, logicky i jejich podpisy. Doma jsem našla takový ultra tenký papír přes který se téměř daly číst noviny. Já papír na omluvenky přitiskla a na svůj věk dokonale obkreslila. Navíc jsem měla tu výhodu, že mamka píše vlehkém stylu a opsat po ní něco nebylo těžké. Horší to bylo s podpisem. Ten se mi snad nikdy nepodařilo přesně opsat. Jinak to bylo v případě otce. Po něm nešlo přečíst nic ale podpis měl fakt jako prvňák. Takže jsem to kombinovala a nikomu nic nebylo divné. No já to pak dál ještě přepisovala na jiný papír. Ale občas jsem to klidně nechala na tom průsvitném a teď s odstupem několika let, opravdu nechápu jak mi to mohlo procházet měsíc.

Nikdo neřešil, že mám omluvenku pořád na papírech a že do školy vždy příjdu jen na dvě hodiny a pak jdu domů. Měsíc prostě nikoho nenapadlo že je špatně. Jenže tím že se semnou všichni z nějakého důvodu přestali bavit, jsem holt do školy chodit nemohla a měla jsem z toho v hlavě problém který za ty roky narostl v něco se mě drželo snad do dvaceti let. A co že jsem dělala za školou? Odpověď je jednoduchá. Nebyla jsem špatné dítě mito tohle. Byla jsem hodná. Zaškolou jsem byla prostě doma a hrála si... Nevím jestli je to tak úplně v pořádku ale s hračkama jsem si hrála do třinácti určitě a s barbínama ještě o rok déle. No jo prostě jsem nechtěla dospět a hrozně mě to bavilo. Jako, ona ta chuť hrát si ve mne zůstala tak nějak dodnes. Moji čtenáří vědí, že mám plyšáky ráda i dnes a ujíždím si na různých blbostech které se hodí k dítěti. Teď je to spíš taková moje úchylka...

Já sice za školu chodila ale byla jsem za ní prostě hodná a tiše ve mne vznikal společenský blok vůči jiným lidem. Po měsíci to mé třídní paní učitelce, na kterou mimochodem nikdy nezapomenu a byla to moc hodná paní, bylo divné a zavolala rodičům do práce. Jak to skončilo je jasné. Aby bylo jasno, netvrdím že jsem si za to nezasloužila dostat. Mohli mě ze školy vyhodit nebo moji rodiče mohli mít kvůli tomu problémy se sociálkou. Jenomže NIKDY neuznám to jak moc jsem dostala. Stačila by facka a nadávání, trest. Jenomže ne, otec mě vyloženě zmlátil tak že jsem měla nateklé tváře a dodnes nezapoměnu na modřinu pod levým okem. Můj otec se v té době vahou vyrovnal kamionu tak se není čemu divit že jsem dopadla jak jsem dopadla. Kvůli té modřině jsem pak nešla další dva dny do školy protože se bál mě tam po tomhle poslat. Takže díky tomuto mám problémy dodnes. Jak velké jsem už psala a na tohle prostě nikdy nezapomenu. To nejde.

Upřímně dodnes nechápu proč se semnou spolužáci zničeho nic po prázdninách přestali bavit. Nějak nevím o tom že by se stalo něco co to změnilo. Možná stalo a můj mozek to zazdil. Přeci je to už pár let a nedokážu si nic vybavit. Další čtyři roky se mi spolužáci posmívali, nikdo mě nechtěl do skupiny a všem jsem byla jen za trest. Logicky se to celé na mne fakt podepsalo a stala se ze mně brutálně zakřiknutá myš. Nechodila jsem ven, věnovala jsem se doma sama sobě a vystačila jsem si. Úplně nejlepší to začlo být když jsme si pořídili první noťas. V té době to nebyla žádná sláva ale stačilo to na to abych se zabavila na celé dny a klidně celé prázniny.

Na základku bohužel nemám ideální vzpomínky. Nedokázala jsem kvůli tomu mluvit s lidmi a všude jsem sebou tahala raději mamku aby mluvila a zařizovala za mne. Od osmé třídy se mi dokonce smáli že jsem ošklivá. A proč? Protože jsem nepoužívala make up a holky mě okatě pomlouvaly za to co nosím. Ježiš vždyť já z toho nechtěla ani nosit sukně, uplá trika a výstřihy protože jsme se bála že mně pomluví. Ale já stejně měla jiný styl. V té době mě bral gothic a to nebylo nikomu pochuti tak jsem taky měla nálepku DIVNÁ. Poslouchala jsem rock což bylo špatně protože všichni jeli na hip hopu. Ten mě chytil až na střední. Tam jsem taky mimochodem začala nosit make up. O prázninách po deváté třídě jsem byla ráda, že mám základku za sebou a chtěla jsem aby byla střední jinak. A taky byla. Měla jsem x kamarádů, chodili jsme ven, jezdili za sebou, kouřili ve skupině před školou. Já si nedokážu vysvětlit proč základka byla taková a střední jiná. Čím to? Make upem???

V té době se mimojiné začala brutálně projevovat moje úchylnost. No jo, pořád ještě pubertální léta mi začala udávat směr kterým se budu pohybovat dál v životě. A musím říct, že jsem se tou úchylností na svůj věk nijak netajila a to bylo přesně to co na mně měli moji tehdejší kamarádi rádi. Někdo něco nadhodil a všichni čekali co úchylného k domu dodám nebo jak budu pokračovat. Ale ta úchylnosti se už maličko pojevovala i na základní škole ale to jsem nijak projevovat nemohla. Pro třídu na střední jsem byla třídní čuně a než aby mi to vadilo byla jsem na to hrdá. A na střední bych se klidně vrátila znovu a všechno bych si maximálně užila. Bylo to boží...

Dnes ráno jsem venčila zase a měla jsem vzpomínky na to jak jsme s maminkou nakupovaly spoustu školního vybavení. Sešity, propisky, tužky...hmm...Zajímavé že i takové v podstatě hloupé věci mi zůstali v hlavě a ráda si na ně vzpomenu.

A co vy? Rádi vzpomínáte na školu? Byli jste třídní idol nebo odpad jako já?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Mám psát více článků ze svého života nebo všeobecnou ''teorii'' a dělat chytrou?

Článků ze života
Zkus dělat chytrou - Všeobecnou teorii
Obojí

Komentáře

1 Akim Akim | E-mail | Web | 2. září 2016 v 12:09

Mě škola nevadila, já jsem tenkrát byl takové nevinné telátko, no, stejně jako teď. :-P  :-D

2 V. V. | 2. září 2016 v 12:29

Já byl na základce hodně šikanovaný za to jaké mám příjmení, za to, že jsme neměly moc peněz a já nosil starší věci po mém starším bratránkovy a za to, že jsem nosil brýle. Děti jsou moc zlé a taky se mě to asi nějak dotklo i v životě samotném. Taky někdy přemýšlím jestli to nebylo i tím, že jsem do školky nechodil a tak jsem nebyl připraven jít mezi ostatní děti do školy samotné a byl tak malinko asicializován.

3 Porcelánová panna Porcelánová panna | 2. září 2016 v 18:26

[1]: Já jsem taky byla nevinná asi proto mi půlka věcí procházela, jen se mi hlavou v hodině honili prasárny :-D

[2]: Ty jsi nosil brýle? Proč je nenosíš? 8-O

4 V. V. | 2. září 2016 v 19:27

[3]: Nosil kvůli šedému zákalu, ale přestal jsem je nosit kvůli tomu abych se líbil holkám, mám půl dioptrie, ale brýle už nenosím od té doby.. :-D

5 V. V. | 2. září 2016 v 19:28

Pošlu ti rozkošnou fotku z první třídy kde mám brýlky.. :-D

6 Jana Jana | E-mail | Web | 2. září 2016 v 21:17

Na základce jsem byla big boss. Patřila jsem k těm, co prostě uměli. Navíc jsem hodně dřela na koních, na kytaru a když jsem netrajdala v lese se psem, tak jsem se učila. Hrozně mne bavilo počítat a dokazovat si, na co všechno ještě mám... Přestože jsem nenosila makeup a byla jako prkno (pak naopak narostla prsa a taky to bylo hezké), lidi měli respekt ... Ono stačilo, když jsem se jednou zastava v buse slabšího a domů došla s rozbitým nosem... Nikomu jsem ale nic neřekla. Doma jsem řekla, že to mám od koní, blbá náhoda. No a pak, když mi ten týpek plivl na moji kobylku, dostal po tlamě bičem tak, že jizvu má myslím do dnes. No a pak jsem měla psy, že ... No i chrtí umí poslouchat :) Takže já si vybudovala zeď už na základce. Za zeď mohli jen dva lidi a zvířata :)

7 Missariel Missariel | Web | 3. září 2016 v 15:25

Mě tedy škola neseděla, nebyla jsem moc oblíbená, takovej třídní outsider. To se ale změnilo na vejšce, tam se projevila moje osobnost a prosadila jsem se....

8 Akim Akim | E-mail | Web | 3. září 2016 v 16:36

[3]: Ale to ti zůstalo, ne? :-P  :-D  :-D  :-D

Mimochodem, dneska se mi o tobě zdálo. :-P  ;-)  :-)

9 Hëllena Hëllena | E-mail | Web | 3. září 2016 v 20:03

No jo, jak je člověk osobnost, má to ve škole těžký. Neříkám, že já jsem bůhvíjak speciální (u tebe jsem o tom ale přesvědčená), ale když se octnu ve škole na semináři, kde není nikdo z mé třídy a jen z cizích, mám pocit, že se na mě všichni dívají jako na nějakého aliena.. :-!

10 fijalovejsvet fijalovejsvet | 5. září 2016 v 22:11

Co vejška? Neplánuješ?

11 Porcelánová panna Porcelánová panna | E-mail | Web | 5. září 2016 v 23:27

[10]: Ne,na to jsem moc líná a blbá a aby mě tam znovu učili gramatiku na to je už asi pozdě :-D

12 Nancy Nancy | Web | 15. října 2016 v 15:34

jop, tvoj foter je kokot.
a kazdy kto ta odsudzuje za to, ze si to o nom myslis, je tiez kokot.
zaroven sa klaniam tvojej sikovnosti falsovat ospravedlnenky. uz len preto by som na zakladke chcela byt tvoja kamaratka :D

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama