Červenec 2016

Spongebob a anime porno

28. července 2016 v 21:25 | Porcelánová panna |  Trochu úchylně
Uah. Znáte SpongeBoba? Jaj to je ale blbost. Je to určené pro dětičky tak proč na to čumím, že? Důvod je jednoduchý. Příjdu z práce, zapnu tv abych tam nebyla tak sama a nebylo doma ticho no a právě na jednom programu pravidelně stíhám Houbičku. Buď se převléknu a hned jako relax sednu k tv nebo si před tím udělám kafíčko, čajíček nebo se začnu cpát. A pak se u toho seknu a koukám na tu blbinu. Spongebob je prostě jetá pohádka. Totálně. Krabí hambáč? Ty řeší v každém díle a mám pocit, že se celý děj vždy točí kolem hambáčů a receptu na něj. Schválně si pusťte tak dva, tři díly a sami uvidíte. A jaký že je ten super tajný recept na kabí hambáč? Kolečko oharku? To by mě taky zajímalo, protože ačkoliv na to koukám nebyla jsem schopná to zjistit a přijít na to. V neposlední řadě je Houbička prostě divná. Co on dělá...V jednom díle se kamarádil s němou bublinou a všichni ho měli za blázna. No prostě by jste to museli sledovat aby bylo jasno. A takhle jetých pohádek je hodně. Z animovaných seriálů za jeté považuju Griffinovi, South Park nebo Amerického tátu. Je vůbec správné že na tohle koukají děti? Nemyslím teď na ty tři poslední zmíněné. To jsou rodiče snad dost rozumní a nenechají děti na to koukat. Já ani nevím proč jsem začala Sponge Bobem protože jsem původně chtěla psát o Anime pornu které dotáhla Evička...Trochu zcestné jako vždy ale v tomhle exceluju a jsem neporazitelná Xena bojovnice v zavádění a svádění od původního tématu.

Wolverinka

26. července 2016 v 15:21 | Porcelánová panna |  Všechno možné i nemožné
Co má Porcelánka po delší době na srdci? ...Hmm...Nó...Asi...Jakože vůbec nic. Mám napsat o šukání s přítelem? Néé, to nikoho nezajímá. Nějak na tohle psaní nemám čas. Ježiš, jako nepochopte to tak že jsem na roztrhání. To vůbec ne. U takové celebrity jako jsem já o tom snad není sporu a to nemusím ani psát. Denně rozdám přes padesát autogramů. Ehm. Kua zase si lžu do kapsi. Raději nechám trapnou sebechválu spojenou s mojí fantazií protože po mně neštěkne ani kočka a budu se věnovat něčemu jinému. Tohle prostě musím napsat protože já jakožto děvčica z vidlákova jsem nikdy nic podobného neviděla. Moji věrní králíčci ví, že já jsem úplné tele na cestování, na velkoměsta a tak podobně. Nevím co je šalina ale hádám že tramvaj. Nevím co je trolejbus. Nevím jaký je rozdíl mezi tramvají a trolejbusem. Jedno jezdí po kolejích a to druhý ne? Nevím kde se na to kupují lístky a netuším na co ty jízdenky jsou protože je stejně nikdo nekontroluje. Prostě jsem husa na tohle. A co jako?! Jenomže vzhledem k tomu že mám maminku v brněnské nejmenované nemocnici chtěla jsem ji navštívit. Napřed jsem jela jejím autem...Ano...Já blbá která neví jak se jezdí po ''double'' kruháči jela do ( řekněme ) centra ale ne tak úplně. Prostě jsem jela někam. Ani nevím kde ta nemocnice leží ale to je mi jedno protože google mapy to zvládnou za mně. Řekněme, že nějakým způsobem jsem tam dojela. Ohrozila jsem asi tisíc aut kolem ale to vůbec nevadí protože se nic nestalo. ALE o auto tu vůbec nejde ani o nemocnici. Já jen ráda píšu o vlastní debilitě a nejsem sama protože takových nepoužitelných lidí jako jsem já je hodně. A jednou, vlastně úplně poprvé jsem musela jet tramvají úplně sama z hlavního nádraží za mamčou. Pfff to popisuju jak mezinárodní katastrofu.

Moje nemocná maminka

15. července 2016 v 17:17 | Porcelánová panna |  Všechno možné i nemožné
Není mi hej...Ani trochu ale doufám že mi psaní aspoň trochu uleví. Víte, já se dnes dozvěděla že má moje maminka klíšťovou encefalitidu a za pár velice krátkých dnů ji čeká dlouhá hospitalizace a léčení. Ach jo...Je to hrozně hodná žena. Já přiznávám, že ne vždy jsem se k ní chovala hezky. Měla to se mnou těžký hlavně když jsem byla v pubertě. Sakra ani to nedokážu napsat bez toho aniž bych brečela...Nejhorší je, když se stane něco člověku Vám takhle blízkému a právě v tom pro mně úplně nejhorším případě mamince která mě vychovala a starala se o mně. No nejhorší výchovu, to bylo asi vážně v mém náct věku. To jsem jí vyloženě pila krev a jednou mě dokonce zfackovala protože mě nervově nezvládla. Dobře mi tak, zpětně vím že jsem si to zasloužila. Čím starší jsem byla tím víc jsem si s mamčou rozuměla. Bavili jsme se o chlapech, o mém tehdejším příteli, věděla úplně všechno a bavily jsme se jako kamarádky. No jenže pak nastala ta moje hloupá vnitřní změna k horšímu, s mamkou jsem se pohádala, moc s ní nemluvila a všechno jsem dovršila tím že jsem se odstěhovala.

Moje vlastní mučírna v domě

14. července 2016 v 19:41 | Porcelánová panna |  Trochu úchylně
Jsem pohoršena na nejvyšší úrovni. Zlodějina není lidem ani trochu cizí. Jelikož slečna Kočkomilka sem tam psala něco o tom, že objednává různé BDSM pomůcky na jednom řekněme sex shopu určeném přímo pro úchyláčky, chtěla jsem se podívat tedy co tento web tak úžasného nabízí. Katastrofa! Ovšem vybrat by se dalo z něčeho. A né málo. ALE! Ty ceny vážení!!! Ježíší. Koukala jsem na to a říkám si to si děláte srandu ne? Já jsem na takové věci nikdy nekoukala závazně a netušila jsem v jakém cenovém rozpětí se pohybují. Čas od času se mi líbila představa, že bych měla být připoutaná k Xku a mučená ale nikdy jsem se o to vážně nezajímala. Proč taky že jo? V té době jsem k tomu neměla ani prostory. Ty věci které se mi líbí a chtěla bych je, by mi za poloviční cenu vyrobil můj velmi dobrý kamarád Michal. Je to zručný mladík. Teda mladík. Já nevím jestli je někdo ve věku 29 let pořád mladík. Ale nechme to být. Míša je moc šikovný a živí se jako živnostník v oboru výroba nábytku a kovo nábytku. Má prostě šikovný ručičky. Vlastní firmu a vyrábí na zakázku nejrůznější nábytek. Navíc má úžasnou představivost, není tak blbý jako já a dokáže v hlavě vymyslet velice kreativní vzhled nábytku. Tohle já třeba vůbec neumím. Nedokážu říct jaký tvar nábytku bych chtěla a něco moderní mi neříká už vůbec. Ale zpět k věci. Mě by totiž velice lákalo vlastnit nějaké to X které by bylo na zdi, nebo lavici aka kůň, nebo dřevěné lehátko vzhledově připomínající středověký ''natahovák'' a kterém by bylo několik kožených řemínků na spoutání částí těla, nebo nějakou multifunkční židli též s tuctem řemínků ale muselo by se na ní dát dost dobře mučit. Sakra možností je tolik a chci všechny! Barák je až odporně velký. Kdybych nahoře v patře zrušila jednu ložnici kde spí lidi když ''popíjíme'' , mohla bych tam vytvořit tu nejvíc luxusní mučírnu. Muhahaha a všecko bych si zařídila podle sebe. Ale ne nejsem zlá a s největší pravděpodobností by mě zajímal i názor přítele a všechno bych s ním prokonzultovala.

Snění o prstýnku a plyš která mě požírá

13. července 2016 v 15:48 | Porcelánová panna |  Všechno možné i nemožné
Já si tak někdy říkám větu Ty vole co tu kurva dělám? Chápejte. Sama se psem, v obrovským baráku který má pozemek až někam do pekla. Vchod je z jedné ulice a na druhé straně je další vchod do dalšího baráku ale už na jiné ulici. Můžu si jak královna vybírat v jakým baráku budu dnes spát. Mám to tu poloprázdný, protože nejsem milionářka abych si to mohla zařídit ze dne na den. Někdy mě to tu už vyloženě sere a musím vypadnout protože bych zešílela. Teď mám už nějakou dobu volno a věřte že je to už k zbláznění. Úúúúfff. Někdy sedím u televize, po chvíli se seknu na zdi, zvednu se, jdu do kuchyně kde otevřu lednici, většinou si nic nevezmu a tak si sednu na terasu kde zase čumím. Pak se zvednu a jdu zpět k tv. Já se vyloženě nudím a nevím co dělat. Musím si hledat činnosti aby mi nemrdlo nebo k sobě zvát lidi. Ale oni se ke mně stejně cpou bez pozvání. Včera jsem dosázela už polo zvadlé kytičky. Ježiš...stárnu nebo co. Sadím si skoro celé odpoledne květinky do květináčů a baví mě to. No to sakra ne! Zachvíli budu mít chuť na vdávání a děti ne? Ohoho prrr. Mě si stejně žádný chlap nevezme protože raději vyhodí peníze za něco jiného než za prstýnek pro mně. Ale kdyby se se mnou chtěl v budoucnu nějaký aspoň zasnoubit nebo mi dal prstýnek z lásky. Hmmm. Tak teď marně vzpomínám jestli mi někdy nějaký chlap vůbec dal prstýnek. Jen tak pro happy day. Jóó už vím kdy! - NIKDY.

Recenze na hračky a zážitek s koulema

12. července 2016 v 18:05 | Porcelánová panna |  Trochu úchylně
Jsem bordelářka. A velká. Nechlubím se tím, pouze to ráda zdůrazňuju protože bordelářů je hodně. Nepatřím ke smečce pořádným. Ačkoliv se snažím, čas od času se mi všude něco válí. Pak příjde fenečka a vesele to rozkouše protože si myslí, že co je na zemi je její. Já se pak ráno vzbudím do slunečného dne, kouknu do psího pelechu a v něm najdu požužlaný, rozžvýkaný vibrátor. Moje chyba! Nemám být líné prase a pohazovat to po zemi. A teď se vrátím k původní myšlence s jakou jsem článek chtěla psát. Udělám recenzi na hračky které jsem nedávno zakoupila. Recenze se přece dělá až po vyzkoušení. Přítel řekl ať napíšu toto: Napíšeš že jsem si hrál a je to popsané. A že se mi moooooooooc líbilo co s tebou hračky ty dělají. Tak moc, že jsem se k nim přidal a vymr*** tě. Ehm. No to by nebyl dlouhý článek. Nejdřív opět zopakuju co mám. Dildo ve tvaru U. Tzn., tohle dildo uspokojí obě díry současně. Jedna strana je úzká ta je určena do zadku a silnější část do broskvičky. No ale to je na každém kam to narve. Je vyrobené z gelu ale v takovém tvrdším provedení. Pak další U dildo ale vibrační. Je z něj vyvedená šňůra s ovladačem a že je to sakra vibrační dělo. Tloušťka je stejná, i provedení jen je rozdíl v tom že vrní jako kotě. Také opět vyrobeno z gelu ale je hezky měkoučký. Přirovnám k želé. Nevím proč ale mám chuť do něj kousnout. Pak mám nové obyčejné dildo. Rovné avšak též určené i do zadku. Je oboustranné. Jedna strana je jakoby ve tvaru ''jahody'' ( víme co to znamená že ano? ) a druhá je opět zúžená a určená do zadečku a opět je vyrobeno s měkkého gelu. A konečně ona úžasná vibrační ''tyčinka'' s nástavci která má navodit nebo pomoci squirtu. A v neposlední řadě kuličky. Snad jsem na nic nezapomněla. Na konci článku uvedu odkazy přímo na zmíněné hračky. Pokud bude mít někdo zájem o objednání. ( teda pokud mi ty odkazy nezablokují...)

Proč na mně lidi zíráte?

11. července 2016 v 20:36 | Porcelánová panna |  Všechno možné i nemožné
Věřte tomu, že bych chtěla vědět co si lidi myslí. Alespoň na 5 sekund od každého na koho bych se podívala. ANO! Máte pravdu. Přece mi to může být u zadku. PRAVDA! Záleží mi na tom co si myslí můj sexpert, moje rodina a kamarádi. Především Evička ( pardon Vy ostatní ) a co si myslí jiní mi u zadku je. V podstatě...Ano. Avšak pořád je tu ale. Přeci jen mě to zajímá ze zvědavosti. Vysvětlím: Já žiju ve svém růžovém světě. Respektuju, chápu různé úchylky. Kdyby se přede mnou na ulici začali líbat dva gayové asi se na ně podívám Jakože cože?, ale v zápětí bych se asi usmála a bylo by mi to jedno. Na lásku má právo každý. Je to jejich věc a proč by se měli schovávat? Víte, já na cizí lidi nijak zvlášť nekoukám. Pokud se podívám, je to bezmyšlenkovitě, náhodně a prostě v rámci koukání po okolí. Pak když někde sedím tak si prohlédnu ostatní zde přítomné lidi a tím to pro mě hasne. Jen zkouknu okolí a neřeším. Další verze je, že koukám už spíš cíleně a to skutečně jen na exoty a na to co mě práskne přes očko. Třeba fosforové oblečení, extrémně tlustí lidi apd. Hmm hele! A teď mi to došlo. Já dělám to co většina lidí. Zaseknu se na exotech. V opačném případě lidi koukají na mně protože exot jsem. Teda trochu. Nejsem nic extra ale mám pocit, že to lidi přehánějí. Proč...?

Dokončený návod a jsem na mizině

7. července 2016 v 14:06 | Porcelánová panna |  Všechno možné i nemožné
Ha-hááá! Můžu být na sebe patřičně hrdá. Dnes jsem dopsala návod na sebe sama. Asi bych měla bouchnout šáňo a slít se na oslavu ale kašlu na to. Už druhý den trpím nepředstavitelnou bolestí hlavy, točení hlavy a zvracím. Ano vážení. S pravděpodobností 99% mám úpal. Furt se válím nebo pracuju na sluníčku a tak se mi to nehezky vymstilo. Před pár dny jak jsem byla s Evičkou na nákupech, jsem si kopuvovala nádherné, barevné kytičky a nedávno jsem je sadila do květináčků ven abych to tu měla hezké, roztomilé jako v Říši divů a né prázdné jenže se mi práce na slunku vymstila. Můžu tak akorát oslavovat se záchodovou místou. Nedokážu do sebe dostat ani vodu natož pak šampaňské. Bléé navíc ho nepiju. Konečně si může moje mini kreativita odpočinout a opět se může klidně zavrtat do svého místečka v hlavě. Fůůů ale že to byla dřina. Psala jsem to tak nějak v rámci možností, jelikož žiju i normálně. Především po večerech jsem psala. Návod má 7 stan ve formátu A4. Původní plán byl, že ho napíšu na šířku jakoby knížku ale psací program má taky svoji hlavu a odmítal mi to hodit do stylu jaký jsem měla v hlavě. Většina návodů je totiž psaná ve stylu malé knížky a tak nějak jsem si to představovala. Jelikož mám k dispozi velkou sešívačku, ještě jsem to chtěla uprostřed spojit ale bohužel. Na psaní mám poměrně omezený program a buď zlobil program nebo já to prostě neumím. Takže je to spíš vzhledově příručka než návod. Nevím jestli můžu být na svoji práci hrdá, ale minimálně jsem hrdá za dopsání. Snad to bude za něco stát...

BMW řady 7, blbá blondýna a nádherná pusa

4. července 2016 v 21:21 | Porcelánová panna |  Všechno možné i nemožné
Dnes jsme s Evičkou vyrazily do nedalekého města. Půjčila jsem si od Ladíka káru jako svině. Žije sám ale vlastní dvě auta a tři vlastně už jen dvě motorky jedna je moje nastávající žena. Motorku jsem ukradnout nemohla protože pořád jsem neměla ještě ani jednu ofic jízdu. Tak mi Ladík půjčil svoje BMW 7 řady nebo tak nějak. Já tyhle auta neznám ale po dnešku můžu říct že to jsou roboti a alieni. Tohle auto už v podstatě nepotřebuje řidiče a řidič je tam na okrasu aby to nevypadlo blbě. Kdybych někdy měla osobního řidiče který mě doveze kam budu chtít, bylo by to v tomhle autě protože má vzadu obrazovky a můžete si tam pustit cokoliv. Klidně péčko. Jenže Láďa nebydlí ve stejné dědině jako já a tak jsme nejdřív s Ýv musely sednout a bus a pojet kousek vedle. Jenomže celé to bylo složitější než se zdá. Jelikož byl Láďa v práci, nabídl mi ať mu vlezu do baráku, seberu tam klíče od auta a můžem jet. Tak jsem si řekla cože?, když napsal ,, Klíč od baráku - ten náhradní - má sousedka ( ehm to asi pro případ kdyby mu chtěla udělat erotickou přepadovku v noci a věřím že on o tom tajně sní ) je doma s dětma, zazvoň řekni jí že tě posílám, když ti nebude věřit já jí zavolám. Ovladač od Báva je v obýváku. Otevřeš černou skříň, úplně dole je trezor zadáš *****(bla bla)*****, vezmeš ovladač s logem BMW, zavřeš to a zmizíš. Auto stojí v garáži jen vyjedeš. '' Tak za prvé jsem netušila co budu řídit a Evičce říkám Proč si ten debil dává klíče od auta do trezoru? Jak jsem auto uviděla bylo mi jasné, že to auto má hodnotu asi jako barák ve kterém bydlím. Minimálně poloviční. V tu chvíli jsem dostala strach z toho že někde nechám otisk prstu nedej bože to škrábnu. Vyjetí z garáže se mi v tu chvíli zdálo jako nadlidský výkon. A tak jsem mu zavolala....

Návod na člověka a romantika po našém

3. července 2016 v 20:56 | Porcelánová panna |  Trochu úchylně
Ehm. Představte si návod. Návod na člověka. Návod sami na sebe. Návod který píšete sami na sebe. Píšete návod na sebe pro někoho jak Vás má používat. Přesně takový úkol mám já. Já alias hračka a píšu návod jak mě používat. Divný? Možná takhle to zní podivně ale úkol je to úžasný. Je to těžký, opravdu. Jen tak se teď zamyslete nad tím, že by jste pro mně měli napsat návod jak bych Vás měla používat. A tím nemyslím jen v rámci slušností ale i neslušnosti. Nejde to vždyť jsme lidi? Jde, ale musíte na sebe koukat jako na věc. Návod by měl být psaný stylem: Vy jste cizí osoba která píše nezaujatý návod pro jednoho člověka a ve skutečnosti píšete návod na sebe jak Vás má dotyčná osoba používat, jak se k Vám chovat atd. Věřte, že se skutečně snažím a moje malá kreativita pracuje na plný výkon. Na začátku jsem neměla tušení jak začít. Absolutně ne. Tak jsem si říkala Bože to dopadne tak, že nic nevymyslím nebo to bude příšerné. Ale teď mám ''už'' 6 stránek a když to čtu, tak si říkám že to není zas tak zlé. Navíc, když zvážím fakt že prvotní inspirací mi byl návod na Mercedes Benz...Auto - člověk. Chápejte, jen jsem potřebovala nějak začít. Tak jako první jsem zvolila nejchytřejší google který mi mimo jiné vyhledal něco o původu gumové panny. Tak aspoň jsem se dočetla, že první gumovou pannu vymyslel nacistický důstojník pro své vojáky aby mu nechodili za šlapkama.