Červen 2016

A komu důvěřujete Vy?

30. června 2016 v 13:28 | Porcelánová panna |  Všechno možné i nemožné
Nevím jak článek začít. Někdo po mně chce radu. Vážně ode mně? A do vztahu? ,,...Máš psychoterapeutku a já si ji bohužel nemůžu dovolit. Mám partnera ale problém je, že jsem mu přestala věřit. Ať jde kamkoliv žárlím, lezu mu do telefonu, projíždím facebook. Když jde s kamarády na pivo myslím že jde za jinou. Jak je možné že se moje důvěra zničeho nic ztratila? Tvá psycholožka ti určitě radila jak do dalšího vztahu nemůžeš mi poradit? Opravdu nevím co dělat a ničí to náš vztah.'' . Hmmmmmm. Já nejsem psycholog. Ano, sice paní psychoterapeutka mi hodně radí ale já jsem ten poslední člověk na světě který by měl dávat rady o vztazích. Jak jsem dopadla v minulosti hm? Sice teď partnera mám, ale tím moje práce na sobě sama nekončí. Naopak. Ještě usilovněji se snažím a teprve teď mi naplno dochází o čem celou tu dobu s psychoterapeutkou mluvím. Víte, pro člověka který dostane takový kopanec od života jako já, je nový začátek těžký. Musím se naučit nedělat stejné chyby jako v minulosti. Byla jsem netolerantní, nerespektovala jsem, byla jsem zlá, neupřímná, nekomunikativní a já nevím co dál. Jednoduše řečeno viděla jsem chyby jen v partnerovi a v sobě ne. Ale ty chyby byly právě jen ve mně. A rozhodně ani žárlivost mi nebyla cizí. Jenže já nelezla partnerovi do telefonu ale všechno si jen nepodloženě domýšlela. A domýšlivost je stejně tak velká svině jako žárlivost. Pokud tyto dva zápory spojíme máme dokonalou kyselinu na zničení vztahu. Vzniká z toho nedůvěřivost, hádky, domněnky. Ale víte co jsem se od paní psychoterapeutky dozvěděla? Že 90% našich obav, které nás v životě přepadnou, je neopodstatněných. To čeho se obáváme se většinou nenaplní. A když ano, tak z pravidla tehdy, když necháme strach rozhodnout o naší budoucnosti... Nesmysl?

Erotické hračky, milý pan redaktor, tři úchylné role a psychoterapeutka

27. června 2016 v 17:50 | Porcelánová panna |  Trochu úchylně
Dnes jsem po nějaké době byla opět u paní psychoterapeutky. Včera mi přišel mail: Ty máš vlastní psychoterapeutku?? Kolik stojí? - Mnogo! A co jako?! Si to možu dovolit ne ku*va?! Ne, teď lžu sama sobě mám sotva na chleba ale hlavně že jsem si včera objednávala erotické hračky v e-shopu v celkové ceně 1300 korun českých. Šupem. Prase jsem! Jó nemám co do huby ale hlavně že si objednám udělátka které mě udělají. Až nebudu mít na máslo asi si na rohlík budu mazat lubrikační gel. Dobrou chuť Panno. Až budu mít hlad pochroupu toho gelovýho vibrátora co jsem si objednala. Mě by zajímalo co si říkají ti v tom sexshopu co to mi to asi teď balí. Hmm tady je někdo hodně nadržený. Nebo Tak to vypadá na prasárny a pěkné. Kua já bych si raději měla koupit novou židli. O víkendu bylo veselo a ve víru opilosti jsem se nejelegantněji v historii posadila na židli v kuchyni a rupla pode mnou noha židle. Svalila jsem se jako pytel víme čeho, vyléla na sebe celou láhev vína, vyválela se v tom komplet i s vlasama a ještě jsem se při zvedání praštila ho hlavy takže mám bouli a asi mi praskne hlava. Ale co jsem si koupila? Dildo, další dildo ale U což znamená že jde o dildo které současně uspokojí obě díry, dráždidlo poštěváčku které má údajně napomoct squirtu, kuličky a pak ještě něco ale nevím co. Prostě celková hodnota je přes tisíc. Mám k tomu aspoň dopravu zdarma, kondom zdarma jsem dostala, 1 kondom jo. A pak zdarma k tomu další kuličky. Z jakého důvodu? Nevím! Jedny zaplatím a další mám zadara. Ty druhý si asi můžu cpát do zadku, do krku nebo já nevím. Dárky byly volitelné a sama jsem si je vybrala takže nevím proč teď prskám sakra?! Jo ale kuličky jsou zelené nebo modré. Asi je budu střídat podle dnů, barvy kalhotek. Ó dnes je modrá středa, modrý kalhotky nemám ale to nevadí. Dám si růžový to bude ladit. Já pak budu sedět v práci, téct z toho a užívat si ty hodiny.

Zase ta psychologie

26. června 2016 v 15:15 | Porcelánová panna |  Všechno možné i nemožné
' Nedůvěřivý člověk žije ve velkém nebezpečí, že právě on někomu naletí. Jak je to možné? Všichni to známe: někdo nás zklamal. Cítíme se podvedení, odvržení, deprimovaní. Celá naše vysněná a očekávaná budoucnost je najednou pryč. Hlavou se nám honí: ,, Budu ještě někomu věřit? Dokážu se ještě někdy někomu oddat, když zklamání takto bolí? Má vůbec význam lidem důvěřovat? '' Pěstujeme si zažitý názor a postoj, že pokud mě někdo zklame, už mu nemohu důvěřovat. Zde se ptám, kdo zklamal koho? On mě, já jeho, nebo já sebe? Pokud mě zklame někdo, komu jsem důvěřoval, zklamal jsem ve skutečnosti JÁ ve svém úsudku. - To jeden z důvodů, proč mě to bolí. Ve stavu zklamání, ve své sebelítosti a hněvu si obyčejně zapomínáme položit otázku, jaké karty držel druhý v ruce, z jakých možností vybíral, když se rozhodoval? Jaká je jeho schopnost orientovat se v takové situaci? Podle mě je jeho výsostné právo rozhodnout se podle sebe ' Ne, nesežrala jsem moudrost světa ale toho je kus článku ze stránek které radí v oblasti psychologie. Pocity, životní záležitosti atd. Už nějakou dobu tyto stránky navštěvuji a musím říct že mi neskutečně pomohli. Především v tom, že jsem díky nim pochopila jak se dívat na svět, na vztah a jak změnit své nitro. Tyto stránky mi mohly k mému novému JÁ, jak být tolerantní, co je tolerance a co už naopak respektování atp. Život který jsem vedla byl totiž úplně špatně a jen mě přivedl k sebedestrukci. Ach anoo psychologie mě zajímá neuvěřitelně a snad až fascinuje. Ze všeho nejraději se rýpu v sobě, ve své hlavě a ráda si to v hlavě srovnávám což ostatně víte. Yes! Mě se to povedlo ale trvalo to relativně dlouho a potřebovala jsem úplný klid. Čas od času navštívím svoji paní psycholožku. Tu ženu miluju. Nejen že vždy od ní odcházím vymluvená, klidná a mé problémy se alespoň trochu vyřeší, je to taky hrozně pěkná žena. Jeden z důvodů proč ji navštěvuju je i její krása. Má hrozně krásné vlasy a vždy když píše do počítače tajně ji pozoruju a fantazíruju. Jsem zvrhlá...

Jízdenka na budoucí cestu

25. června 2016 v 12:10 | Porcelánová panna |  Všechno možné i nemožné
Mmmm téměř po týdnu, článek který píšu v rámci možností. Co jsem celý týden dělala? Od všeho trochu. Jsem šťastná? Absolutně ano ale zároveň vůbec. Tak si říkám, že je život sakra těžký a pěkně vyjebává. Jak bych se ráda vrátila do dětských let. Spíš vlastně do těch pubertálních. Nic jsem neřešila, užívala si svoji tehdejší nej kamarádku. Jo tak do věku 16 nebo 17 bych se chtěla vrátit. Zjistila jsem že tehdy mi vlastně nic nechybělo a měla jsem se skvěle. Teď? Dospělost je tak těžká. Umět se správně rozhodnout, zvolit co je nejlepší a hlavně věřit že jste se rozhodli správně i když máte pochybnosti na hranici milionu a já mám pocit že se pořád rozhoduju špatně a dlěám něco špatně. Ale prostě riskujete že ta volba kterou jste zvolili je správná. Navíc když je každý tak neupřímný...Nu což? Víte co? Stresuju se natolik že mi před pár dny byly diagnistikovány žaludeční vředy. Ano podstoupila jsem gastroskopii a zjištění je nepěkné. Chápete to? V mém věku a takhle nemoc. Tohle omezení. A proč? Ze šíleného stresu který denně zažívám. Jo dobře mi tak! Vlastně se za ten týden toho změnilo hodně ale na druhou stranu nic. V prdeli jsem pořád. FAKT je milé, když mi někdo řekne Prosím už se nestresuj., ale dotyční NEJSOU v mé situaci. Nikdo z nich není v situaci ve které se Vám chce zvracet z vlastního minulého chování. Tohle prostě ze sebe mávnutí rukou nesmažu. Jediné co můžu dělat je to, že jsem upřímná a jsem taková jaká jsem byla asi opravdu před lety když jsem byla v pubertálním věku. Nechovám se jako dítě, ale neštěkám, snažím se být tolerantní, hodná. Prostě se snažím nepodléhat stesu, mým negativním myšlenkám a že jsou vážně negativní. Navíc mám od pana doktora nařízen týdenní klid. Haha vtipálek. Já asi na stes zdechnu. Navíc to horko...to je teda mazec. Víte jak se těžké být pozitivní optimista když jsem přes 20 let byla negativistická pesimistka?

Pac a šáteček králíčci ♥

19. června 2016 v 13:33 | Porcelánová panna
- spocená sú MHDčka, spotená sú SADčka, spotené sú aj vlaky, jo přesně , vlaky taky.
- Slunce nás všechny speče, nikdo mu neuteče. Podívej, pot z ní teče, nevím proč se nevysvleče?!

,, Mizím. Dávám si minimálně na týden voraz. Musím, nutně. Já se jinak zblázním. Užívejte horko, sluňte se, bacha na úpal, spáleniny, mooc neblbnětě, nepřehánějte s chlastem, se sexem přehánějte, relaxujte. ''
Btw kde mě najdete? Si zkuste zazvonit v Bohnicích ;)


Stres a moje katastrofálně nízká váha

18. června 2016 v 22:35 | Porcelánová panna |  Všechno možné i nemožné
Hmm řádně nestíhám! Nic. Nevím proč. Rozepíšu článek a dopisuji ho čtyři dny. A proč? Tak asi za prvé mám jiné aktivity, vyjímečně bylo teplo a pravděpodobně mám úpal a nechce se mi celkově sedět doma u pc. Třeba zrovna dnes jsem mimo jiné byla s Evičkou a dvěma dalšími lidmi v aqualandu. A tak čistě náhodou jsem zjistila, když jsem se oblékala do plavek, že jsem zhubla na 41,5kg, oficiálně mi to potvrdila váha protože se mi zdály menší prsta. Od včerejška mám navíc divný pocit, že jdu těžce do háje. Necítím se dobře, ani trochu. Je mi prostě na umření. Nikdy v životě jsem tak málo neměla. Chápete jak mám nestálou váhu a jak je to v prdeli? Čtyři měsíce zpět jsem měla prsa větší a sakra o dost, 48kg a já po pár měsících zase hubnu protože se stresuju v práci. Práce, pak se taky sama sebou užírám, nespím, trápím se...no prostě jdu těžce do háje a nezvládám. Resp., nezvládá to moje tělo a je to sakra blbý. A to musím říct, že jím v rámci možností a někdy fakt hodně hlavně když jsem doma. Prostě jsem zoufalá a nevím co mám dělat. Poprvé přiznávám, že bych těch 47kg třeba chtěla zpět i s prsíčkama... Zas jsem jak poloviční přistávací dráha. Ale zpět k aqualandu. Voda byla jako když do ní nalijete ledovou tříšť z dvaceti automatů. Dětičky pomalu skákaly místo vody do ledu a fakt mě bavilo sledovat lidi jak jim zimou klepe huba. Ale stejně z té vody nevylezli. Já tam strčila jen nohu a měla jsem dost. Tak jsem se jen něžně ovlažila a vyvalila se s Evou na dece. Původně jsme měly v plánu balit a následně zklamat nějaké zoufalce, honibrky ale to nám tak úplně nevyšlo. Ano, je to od nás kruté ale s tímhle nápadem přišla Eva. Z nějakého důvodu nemá ráda kluky kteří chodí na koupaliště s cílem nějakou sbalit. Podle ní je koupaliště místem odpočinku, zchlazení a ne aby na Vás dotíral nějaký debil a ve frontě se o Vás otíral přirozením. Holt má chudinka nemilé zkušenost i když se nedivím a kdybych byla chlap tak bych se o ni otírala jak nadržený pes. Ostatně jsme se dostaly jen k pomlouvání mužských penisů. Taky to byla zábava. Koukaly jsme kdo jaké má plavky a následně hodnotily.

E-v-a bez Adama

10. června 2016 v 22:39 | Porcelánová panna |  Všechno možné i nemožné
( po dopsání dopisuju tohle-omluvte tak dlouhý článek ale nešlo to zkrátit bohužel se do něj ani nevešlo vše co jsem chtěla ),,... Ale nemůžeš mě zachytit a jen se bát, přece samotnou tě tady nikdy nenechám, je to bezprostřední vášeň chci tě mít. Když mám nad hlavou píseň toulááálou...'' . Na českou hudební scénu zrovna moc nejsem, ale některé písničky jsou opravdu hezké textově, jsou takové energické, povzbuzující. Evička mi dnes udělala menší přepadovku protože jsem se cítila sama. Ačkoliv se snažím, trápím se stále a dalších x měsíců ještě budu. Jelikož o mně nikdo nestojí ( no...to možná není tak úplně pravda ) a Ýv ví jak to mám těžké, prostě se sebrala a přijela aby mi nebylo smutno. Totiž nikdo jiný za mnou jen tak nepřijede, že by někdo napsal ' Nemám přijet aby ti bylo líp nebo chceš si popovídat? '. Hah...jasně. Jako pár kamarádů mám, opravdu pár ale jsou to ti fakt pravý jako pravé panenství které se dnes už velmi těžko vidí i u dvanáctetileté. Je to věc které by si měl člověk vážit, hýčkat to a snažit se to neprotrhnout kvůli blbině. No jasně pořád mluvím o blá...pravém kamarádství. Kamarádi to jsou, ale ne takový jako Ev. Ne..nemá na to vliv fakt, že si cucáme broskvičky ale odráží se to od toho, že ona ví opravdu všechno, pokaždé mi poradí a můžu se jí vyplakat na ramenu. Nebrečím často, ale občas...jo...ne před kamarády ale před ní klidně a ona dělá totéž. Občas, opravdu občas jsme jako dvě zoufalky ( já jsem teda větší ) které navzájem před sebou brečí. Já se trápím kvůli tomu jaká ošklivá jsem byla, co všechno jsem v životě zjebala a ona se trápí tím že je její tatínek moc nemocný. Asi tak tři lidi se mě ptali na Evi. Není to moc ale natož, že původně ani jedna z nás nečekala že by se na ni někdo byl schopný zeptat bude tento článek dost o ní. Ve všech třech mailech padlo něco o tom, jestli bych nemohla zveřejnit nějakou klidně nedetailní fotku jak vypadá. Jinak pardon za kvalitu fotky ale jinou mi nedala. Tak to totiž dopadá, když debilové kteří to neumí fotí selfie.

Klystýr a anální příprava

9. června 2016 v 15:47 | Porcelánová panna |  Trochu úchylně
Já sice tvrdím, že mi dominantní muži nic neříkají ale to není tak úplně pravda. Problém je v tom, že mi neříkají nic ti se kterými jsem se do současnosti sešla. Chlap co mě nepustil ke slovu a mluvil jen o sobě a blbostech, feťák, pán prase, pán až moc zdrženlivý který se doteď držel zpátky. Ten poslední byl sice laskavý, hodný a ohledně bdsm neodpouštěl, nenechal se umluvit ( avšak nevím co je pravda protože jsem neměla možnost zjistit to ) což je něco co mě bere. Já jsem mrcha která smlouvá, zkouší vše co jen jde ale on se tak bál toho abych ho neodmítla, že se mě nikdy nedotkl. BDSM jsme řešili krátce, jen na první schůzce o tom padlo pár slov a na začátku u psaní. Zbytek byl do nedávna bohužel opravdu nudný. Mrzí mě to ale nedá se nic dělat. Pořád se to celé točilo dokola. Víte jak poznám že mě chlap bere? Jsem z něj nadržená. Je jedno u čeho. Můžeme si klidně povídat o přírodě, ale moje broskvička mi dává najevo Jej tak toho by jsme chtěli tak se snaž beruško. I když jsem mokrá vedle chlapa který o tom nemá tušení, nedávám mu to najevo. Je to mé tajemství a buď to dotyčný zjistí dobrým vývojem situace a následným dotykem na moji broskvičku, nebo budu už tak nadržená že to dotyčnému naznačím. Však...problém je...že jsem vzrušená ze špatných lidí jak jsem relativně nedávno zjistila. Představte si člověka před kterým bych neměla být vzrušená a tento člověk by mě neměl vůbec vzrušovat ale bere mě neuvěřitelným způsobem. Tó je to zakázané ovoce chutná nejlépe. Je jedno o čem mluvíme, jak už jsem psala. Může jít o tragické údálosti, veselé události, vážné ale potíž je, že moje broskvička v tomto případě žije a jede si svoje. A žije hodně. Způsobem takovým, že mám mokré kalhotky i další část oblečení kterou mám na nich. Děsí mě to a nevím co mám dělat. Na místě je také nejistota která mě hlodá protože si nejsem jistá jestli to dotyčný muž cítí stejně nebo podobně. No..mezi nohy mu nekoukám abych zjistila jestli mu stojí a to ani nemusí, ale třeba jestli cítí podobné vzrušení v mé přítomnosti jako já v té jeho. Nejsem iniciátorka věcí a rozhodně se ptát nebudu i když bych chtěla. Mám strach se zeptat a tak to pravděpodobně nechám být ono to asi přejde a pravděpodobně něco zase projedu. Nechci nic přepísknout když jde o kamarádský vztah. ALE! Původně chci řešit něco jiné. Mimochodem pokud Vás bude zajímat co vše provozuju ohledně análních hátek stačí napsat a napíšu článek i s radama. Se nestydím ne?!

Já a Evička

8. června 2016 v 18:16 | Porcelánová panna |  Trochu úchylně
Chcete být vzrušení? Že mám nesexuální D/s vztah se subem, už asi moji čtenáři vědí. Ale co nevíte po mé odmlce teď těch pár dnů, že jsme si teda něco začaly s Evičkou mezi sebou. V nedávném článku Popravdě a upřímně II., jsem odpovídala na dotaz z mailu který se mě ptal něco na způsob toho jestli s ní budu pokračovat v nějakém bližším vztahu než kamarádském. Odpověděla jsem, že v kamarádském pokračovat budeme určitě ale jelikož Evi čte můj blog neodpovídala jsem nijak v duchu toho že s ní něco chci mít nebo tak. Po té sw jsme se o tom s Evou ani nějak nebavily a neřešily to. Tak jsem předpokládala, že na té párty jsme si to ''rozdaly'' čistě z nadrženosti. Od té doby se to celé změnilo aniž by jsme si toho byly obě vědomy. Když tu Ýv není, píšeme si zprávy a ony ty zprávy začaly být časem víc než kamarádské. Stáčelo se to směrem k dobírání, pošťuchování a skončilo to u zpráv jako: Ty jsi hrozná děvka! Ty tvoje narážky mě dovedly k tomu že jsem si to udělala sprchou a myslela na tebe. Uh..ještě teď mám z toho velmi tíživý pocit v podbřišku a cuká mi broskvička. Na té swingers párty jsem se ohledně ''sexu'' se ženou posunula na level 1. Což znamená, že jsem úplná novicka která neví co dělat ale aspoň ví jaký je to pocit. Evu jsem nějakou dobu neviděla a během toho co byla u sebe doma, jsme se neustále vzrušovaly. Když po té době přijela ke mně chovaly jsme se k sobě tak, že se nic nestalo. Prostě jsme se styděly. Zlomilo se to v okamžiku kdy jsme společně opět relaxovaly u jídla, vypily sedmičku, ona měla hlavu položenou v mém klíně a začala mi hladit prsa. Dle mého podivný začátek a ohledně tohoto jsem čekala asi romantiku. Romantika to nebyla ani trochu. Bylo to vzrušující, sexy, úchylné ale ne romantické. Spíš divoké jako kdyby se na sebe zuřivě vrhla zvířátka.

Čistá Submisivita nebo Switch?

1. června 2016 v 14:09 | Porcelánová panna |  O BDSM a S/m
Pár lidí se mě vyptává, jak vnímám vztah mezi mnou a Mikym a jak se tím změnilo mé vnímání všeho okolo. Především jestli se stále považuji za submisivní nebo switch. Ano...považuju za sub. Ale problém je, že mi v současné době dominantní muži nic neříkají. Vůbec nic. Avšak opět zdůrazňuju že pokud se najde dominant se kterým budeme chtít být spolu Miky definitivně odejde. V krátkodobé minulosti jsem absolvovala pár schůzek a bohužel mi ti muži už nic neříkali. Vrchol všeho byl, když mi dlouhodobý kamarád po seřezaní řekl ' Vykuř mi ho '. Nemusíte v tom vidět nic zvláštního já byla mokrá on nadržený, ale tahle nuda tu už před x lety byla a zkoušel na mně to stejné. Stručně řečeno šlo mu jen o jeho uspokojení, udělal by se a zas odjel. Problém byl, že mi ta jeho věta úplně zkazila náladu. Má hladina kamarádství k němu značně poklesla a když jsem přemýšlela, že bych s ním měla bezcitový d/s, vybaví se mi tahle věta a je mi z něj zle. Jako co čekal že udělám? Já se tehdy zvedla a řekla Tak to ne, to už tu jednou bylo. Jako nezlob se na mě ale tohle jsi posral a doufám že to víš...Zrovna u tebe mě to dost mrzí... Mě v tu chvíli přešla veškerá vzrušenost. Kdyby došlo aspoň na sex ale takhle mě to jen vytočilo. A pak tu jsou další věci od těch chlapů ze schůzek. Snažili se být milý, všichni kromě jednoho by se mnou klidně vlezli na zadní sedadlo a zašukali si ale problém je, že mám v sobě blok. Já k nim nic necítím. Asi jsem byla na rande se špatnými typy. I když jsem byla z rozhovoru s nimi mokrá, vůbec nic mi to říkalo. Ano, pořád jsem z nařezání mokrá ale teď netoužím po tom abych byla něčí. Nechci být ničí. Maximálně si nechám nařezat, ponížit a ošukat. A ano, jsem mrcha a škodolibá tudíž mi jde čistě o vlastní blaho a pokud chlap nebude v mých očích absolutně dokonalý nebudu k němu chovat náklonost a nemám zájem... Chraň ho bůh jak mi jednou zalže nebo něco neřekne.