Duben 2015

Fantazie Porcelánky

28. dubna 2015 v 20:56 | Porcelánová panna |  Trochu úchylně
Až mi bude pětadvacet vyberu si všechny peníze ze syslícího účtu a začnu podnikat. Otevřu si obchod. Možná cukrárnu. Lidé se ke mne budou rádi vracet, protože do zákusků a pečiva budu cpát tajnou přísadu. Nikdo kromě mě přísadu nebude znát. Tajně budu do všeho přidávat marihuanu která lidem způsobí záchvat žravosti. Vynikající zákusky domácí výroby s přísadou marihuany. Úžasná domácí vánočka s tajnou přísadou alá Porcelánka. A nesmělo by ani chybět kafíčko. Takže by to spíš byla útulná kavárnička. Nic obrovského ani žádný umělý či kovový vzhled, spíš takové útulné prostředí. Kavárnička by byla ve vintage stylu. Kytičkované tapety vintage barvy, menší dřevěné stolečky s ozdobou, zdobené židle, všude by to zdobily porcelánové panenky, gramofon, ozdobné hodiny a obrazy... Nádobí by bylo taktéž kytičkové. Talíře se zlatým krajem a hrníčky se zlatým ouškem. Anebo si otevřu sex shop.

Večerní nuda

25. dubna 2015 v 22:04 | Porcelánová panna |  Tehdá s panem M
Je opravdu škoda, že si s milým nemůžeme dopřávat sex ve vaně. Nejsem slečna Romantička ale toužím po voňavé pěnové koupeli. Nebo alespoň po voňavé vodě. Znáte takové ty kuličky, srdíčka a různé tvary malých pěniček do vody? Ono se to hodí do vody a celé se to v ní rozpustí. Hrozně pěkně to voní. Pak bych si taky přála vonné svíčky. Aspoň tak čtyři. A pochopitelně by nesmělo chybět červené víno které miluju. Sedmička vína mě sice neopije ale na náladu stačí. Víno mě opije tehdy, pokud zapomenu na prášek, pozřu ho a piju na něj. Ano, ono by se to nemělo ale ráda zapomínám. Víte kolik věcí se nesmí a dělá se? No a až bysme byli s milým v náladě a po hodině měli varhánky, namydlila bych ho. No... namydlila. Spíš provokovala a dráždila. Tajně bych doufala že odměnou za provokování mi bude brutální vym*dání. Pokud by se tak stalo, tekla by mi jeho m*dka po stehnech a do vody. Byl by to čistý sex přímo u zdroje vody. Takže bychom se vykoupali, oblekli se do měkoučkých župánků, nazuli si plyšové papučky s hlavama zvířátek a v posteli mohli znovu na čisto.

Otroci?

24. dubna 2015 v 13:09 | Porcelánová panna |  O BDSM a S/m
V hlavě mám tolik témat, jen nemám chuť psát. Říkám si, že je to asi špatně. Když už se chystám něco napsat, napíšu první větu a už mám hlavu jinde. Tak třeba přemýšlím nad tím, že je mi sex jednou denně vážně málo. Celkem mi to začíná vadit. Nebo přemýšlím, zda-li je normální když nemám chuť na hrátky po tří a půl hodinové cestě vlakem. To bych totiž nejraději lehla a okamžitě spala ale já si připadám hloupě když nemám chuť. Jsem jen člověk a únava je běžná jenže já mám pocit, že unavená být nemůžu. To mám totiž pocit že je to špatně. Milý se vždycky tak divně tváří když řeknu Nemám náladu nebo Jsem unavená. Asi budu příště mlčet a dělat to z povinnosti nebo já nevím... Nejsem totiž otrokyně a v podstatě se ani nepovažuju na subku. Já jsem pak rozčílená, protože vím že ikdyž řeknu nemám chuť nebo jsem unavená, udělá si svoje a stejně si něco pak veme do ruky. On si pak stěžuje že u toho zývám a usínám. No jo... Kdyby mě raději jen objal u filmu, pohladil po vlasech a řekl tak si odpočiň nebo spinkej. Vždyť můžeme druhý den. Jenže druhý den je to takový, že když už jsem ready tak žádné hraní není. Holt mám pocit že jsem někdy nepochopena nebo začínám vnímat problém. Já hraní ráda ale musím být odpočatá. Odpočatost je totiž velice důležitá.

Tak který?

17. dubna 2015 v 10:36 | Porcelánová panna |  Tehdá s panem M
Někdy přemýšlím, který nástroj na mém zadku či těle mi působí největší slast. Bacátka nejsou jen nástrojem pro tresty a čistou bolest. Působí také příjemně. Pokud bych měla říct ze kterého bacátka mám největší strach a nejmenší potěšení asi bych odpověděla rákoska. Teda, do nedávna tomu tak bylo. Než jsem měla tu čest rákosku poznat, měla jsem z ní hrůzu. Vždycky když jsem viděla fotku zadku po výprasku rákoskou, zadek byl v dezolátním stavu. Toho jsem se hrozně děsila s myšlenkou Tak to teda ne. Na mě nikdo nikdy rákosku neveme. A u videí to bylo ještě horší. Strašilo mě už samotné švihnutí rákosky. Ten zvuk. On je sám o sobě respektuhodný. Navíc pokud ji v ruce drží sadista. Během prvního výprasku s rákoskou jsem pochopitelně měla strach. Nejdříve jsem s ní dostala formou trestu. Ještě tentýž den ale o pár hodin později jsem si přála dostat rákoskou znovu. Prostě si pohrát. Ikdyž to bylo podruhé, bylo to horší než poprvé u trestu. Obavou jsem si téměř rozkousala ret, během spanku se mi neuvěřitelně potily ruce, měla jsem je ledové jako kusy ledu a celkově po celém těle se mi rozléval ledový pot, byla jsem jako struna. Bylo to velice zvláštní. Po několikáté ráně ( dejme tomu po třicáté ) jsem se začala třepat jako osika. Ne že to bylo nepříjemné, ale bolest byla už velice intenzivní a stala se příjemnou. Avšak stále ve mně převládal strach...rákoska. Po skončení výprasku přišla velká zimnice. Doteď vlastně nevím čím to pořádně bylo. Vřelý zadeček, ledové tělo posázené ledovým potem a mám dojem že se mi dostavila i rýma.

Večerní rozplývání

16. dubna 2015 v 20:54 | Porcelánová panna |  O BDSM a S/m
Během dopisování článku o bolesti, jsem se nechala unést fotkama. Jako první mě zaujala tato. Hrozně krásná pozornost ze strany muže. Mě osobně by tohle hrozně potěšilo. Čekat na Páníčka svázaná mezitím co udělá snídani, pak krmení v provazech. Chápe někdo moje nadšení a to jak je to nádherně pozorné? Klidně vysvětlím co se mi na tom zdá tak milého. Tohle je podle mě romantika :)


'' Pojď holčičko, posaď se mi na klíneček ''

15. dubna 2015 v 20:05 | Porcelánová panna |  Všechno možné i nemožné
Když vidí mladou šlečnu, jazyk se jim v puse roztřepe jako Hannibalu Lecterovi. Mnohdy jsou úlisní a vlezlí. Ačkoliv je jim padesát a více let, cítí se pořád jako mladíci a myslí, že mají na mláďátka. Slintají po nás mláďatech a žijí ve světě, ve kterém si myslí že nás jejich stařecký ''šarm'' okouzlí. Mají dojem že každá mladice po nich touží. V horších případech si dokonce myslí, že mláďata touží mít jejich svrasklý, gumový penis ve šťavnaté broskvičce. Dávno potřebují viagru ale to jim nevadí. Nebaví je souložit s babičkama ve svém věku. Nebaví je penisem vymetat písek v dávno vyschlém jezeře. Nebaví je strkat gumu do vytahané a opotřebované kůže po čtyřech dětech. Oni raději mladou, pevnou kůžičku, pevná prsíčka, šťavnatou broskvičku, krásné nožičky. V létě sedí na lavičkách a slintají po mladicích v mini sukýnkách. V nemocnici hladově zírají po sestřičkách s představou jak rejdí na jejich nefunkční gumě. Voní po stařecné kolínské, voskují si své šedivé vlasy dozadu a i přes silný odér kolínské vše přerazí naftalínový zápach jejich oblečení. Áno mluvím o starých dědcích co čumí po mladých slečnách. O těch, kteří si i ve svém věku 60+ myslí, že mají na mladé. Takový žijí dojmem že každá čeká na nich.

Pan mučitel

15. dubna 2015 v 5:34 | Porcelánová panna |  Moje příběhy
Už pár dnů jsem zase o rok starší a mám pocit že jsem starší víc jak o rok. Cestou domů z práce jsem se kochala jak je krásné počasí a až žalostně jsem si povzdechla nad tím, že moc toužím po domečku se zahrádkou. Chtěla bych si vypěstovat krásnou zahradu kde by rostly stromečky, kytičky a všelijaké ozdoby ( ty nerostou ). Nejlépe i malinké zahradní jezírko. V parných letních dnech bych se šťourala v hlíně buď nahá nebo v plavkách. A jako třešinka na dortu by bylo posezení na krásné terase s grilem. Vše by sloužilo k teplým letním večerům, odpočinku a slunění. Úplně vzadu by rostla zelenina... Ježiš... asi ten rok navíc na mě začíná mít dopady. Mám tužby jak nějaká já nevím co.
Abych se zbavila svých myšlenek, dopsala jsem záležitost která se mi tu už pěkně dlouho válí. A pořád jsem neměla chuť to dopsat. Stalo se? Nestalo? To neřeknu ;)

BDSM a sex v herním světě

13. dubna 2015 v 20:26 | Porcelánová panna |  O BDSM a S/m
Myslela jsem, že v dnešní době se najde málo lidí kteří by nevěděli co je to Skyrim. A rozhodně jsem si nemyslela že do skupiny Nevím co to je patří i můj milý. Cítila jsem se trochu uražena, protože já jsem u té hry strávila nespočet hodin. Od rána do večera a další den to stejné. Skyrim mě baví dodnes. Ačkoliv jsem hlavní příběh o dracích dohrála X krát, hra mě baví neustále i s vedlejšímy úkoly a volnou hrou. Hru jsem nesčetněkrát hrála od začátku ale vždy v podstatě za stejnou rasu. V herním světě miluju Elfy a nejlépe čaroděje. Skyrim má tu úžasnou možnost přidat se ke ''špatným'' cechům, takže jsem pochopitelně nikdy nechyběla ve vražedném Temném bratrstvu nebo Cechu zlodějů. Ostatně Temné bratrstvo u mně vede díky zabíjení v utajení a pochopitelně díky černému koni s rudě svítícíma očima který se vynoří z temné bažiny. Dále mě také fascinuje cech Silverblood ( já nevím jak se to překládá a hledat to fakt nebudu asi Stříbrokrevní? ). Ono si to podle mě celkem protiřečí. Jsou to vlkodlaci a z Underworldu víme, že stříbro a vlkodlak nejde dohromady. A samozřejmě nesmím zapomět na Ledohradskou univerzitu mágů. Být čarodějkou všech kouzel byl vždycky můj cíl ale bohužel se zatím nepovedlo. Kouzel je totiž opravdu hodně. Mám v plánu psát o této hře, ale že jsem to já jako vždy Vás neošidím o úchylnosti a sprosťárny. Ano i Skyrim se stal místem BDSM, sexu, umělých robertků a velkých koziček.

Radioaktivní sex

12. dubna 2015 v 17:01 | Porcelánová panna |  Tehdá s panem M
Tak máme konečně teploty odpovídající datumu a měsíci. Musím říct že včera bylo skutečně teploučko. Tedy, alespoň tady u nás na jihu. Zbytek republiky mě škodolibě nezajímá stejně jako pražáky zajímá jen jejich Praha a ostatní neexistuje. Teplo bylo i v týdnu a tak milý udělal první vyjížďku na motorce po zimě s mojí maličkostí. A jelikož byl včerejší den skutečně teplý, udělali jsme si výlet i včera. Byli jsme... ani nevím kde ale když mi řekl, že jsme v blízkosti Dukovan, pochopitelně jsem řekla Ano tam chci jet. Nikdy jsem tam nebyla a ani jadernou elektrárnu neviděla na vlastní oči. Jaderné elektrárny mě poměrně fascinují. Považuju je za celkem morbidní, obrovské věci které by dokázaly zabít tolik lidí. Fascinující... a to by stačila jedna jediná nehoda jako v Černobylu. Nejsem nadšenec do fyziky ani věděc ale neskutečně ráda bych viděla na vlastní oči všechny ty kontrolní a řídící pulty a všechno povídání okolo bych poslouchala neskutečně ráda. Vydržela bych poslouchat hodiny. Je rozdíl mezi tím když poslouchám něco co mě nezajímá a tím co považuju za fascinující.

Kojení na veřejnosti

10. dubna 2015 v 21:06 | Porcelánová panna |  Všechno možné i nemožné
Vím že v dnešní době jsou normální a běžné věci, které byly před dvaceti či třiceti lety absolutní tabu. Například se nemluvilo o sexu. Téma sex byl tabu ale hlavně že se drbalo o sto šest. Nebo když neměla dívka v osmnácti letech dítě byla automaticky divná a nechtěná. Tohle nemám z vlastní hlavy ale je to kousek toho, co mi povídala maminka a to co mi zůstalo v hlavě. Prej to bylo zcela normální. Což je i viditelné na mnohých matkách a jejich dětech. Matce je v rozmezí padesáti až šedesáti let a ''dítěti'' třicet až čtyřicet. Nádherným příkladem je můj bratr. Ano, ani moje maminka nechtěla být v té době označena za divnou a s někým v brzkém věku zplodila mého třicetičtyř letého bratra. Já nevím jestli bylo uplně správné nechat si udělat dítě s první chlapem co přišel pod ruce hned po osmnáctých narozeninách. Pak to tak taky vypadalo. Nešťastné manželství, matky zůstávaly samy s dětma bez otců, protože se nechaly napustit prvním šmejdem který byl po ruce ale hlavně že bylo to děcko že jo. Jsem skutečně ráda, že tato doba je pryč. Jinak bych totiž musela mít už čtyři roky roztrhanou vagínu po dítěti. Děti nemám zrovna moc v lásce a mám na ně patřičný názor. Především děti dnešní doby. Mají od mala telefony, počítače a o jejich naprosté rozmazlenosti raději mlčím. Rodiče jim vše dovolí, to je bohužel jedna z mnoha součástí 21. století. Většinou takové věci ignoruju ale co skutečně nedokážu ignorovat ani dnes je kojení na veřejnosti.