Listopad 2014

Seznamka a Seznamka

28. listopadu 2014 v 21:26 | Porcelánová panna |  Všechno možné i nemožné
Prosím, docela mi vadí že mne obviňujete větou: Proč jsi na seznamce? Dyť máš přítele!

Ano přítele, sadistu, miláčka mám avšak je rozdíl mezi běžnou seznamkou pro všechny a seznamkou bdsm pro úchyláky. Rozdíl stejně jako rajče x jablko, zelenina x ovoce, seznamka x bdsm seznamka.

Na seznamku se registrujete většinou se záměrem někoho poznat, spárovat se, osamocenost. Chápu že mě obviňujete tak mi to dovolte vysvětlit. Bdsm seznamka je celkové označení. Prvotně se zdá že se jedná čistě o seznamování po úchylácku ale kdepak.

Rozeberu kupříkladu největší Bdsm server v česku ( asi, nevím to jistě ) : Nechci ho jmenovat. Zde je zaregistrována drtivá většina bdsm lidí z česka ale i slovenska, (!) ano i zahraničně to jde. K dispozici je uživatelský seznam, chat, seznamka, inzeráty, dotazníky, povídky, fotky, přehled chystaných akcí ( srazů ), členský klub, diskuze a bdsm shopy. V době když jsem byla ještě sama jsem se natěšeně registrovala ale ouha. Spousta lidí jakoby je vymyšlená, na něco si hraje, přehnaní drsňáci ale hlavně je 50% uživatelů zadaných.
Je jedno jestli je někdo free nebo ne prostě se diskutuje. Není to jen o tom někoho hledám. Každý se může svobodně vyjádřit, podiskutovat o tom co kdo rád, nahrát fotky ze srazu, z akce a pobavit se o tom. Nevýhoda největšího bdsm seznamovacího webu je, že admin je fakt kus vola a já tam teď v současnosti nejsem.

Tlačit na bdsm seznamkách na pilu nemá smysl. Najít ideální úchylný protějšek a nenechat se u toho zabít je dřina. Čím víc hledáte, tím víc je to marné. Ono to přijde.

Na stránce, na kterém jsme oba s partnerem je to takové rodinné. Méně lidí, přátelštější perverzáci se kterýma se máme o čem bavit, prostor pro fotky, blogy atd.A hlavně všichni tam ví ke komu pařím a vystupujeme s partnerem jako pár. Koukám po fotkách uživatelů, bavím se co kdo zažil, co je dobrý a co není, zajímám se o bacátka apd.

Je nutné si uvědomit že je hrozně VELKÝ rozdíl mezi 'obyčejnýma' lidma a bdsm+ lidma. My bdsm+ jsme si automaticky nějak blíž ikdyž se neznáme.

Takže mne prosím neviňte neoprávněně. Děkuju.

Touha po sladkostech a bolesti

19. listopadu 2014 v 16:02 | Serena |  O BDSM a S/m
Každý z nás někdy má nesnesitelnou chuť na něco sladkého/slaného. Mě takové chutě napadají často a musím je okamžitě ukojit. Když není čím, sednu klidně v 10 večer do auta a jedu si něco koupit do Teska. A to jsou někdy jen dvě věci, ale hlavní je, že moje chuť bude ukojena.

Proč to píšu? Protože chutě na dobroty máme všichni a všichni víme jak umí být nepříjemné. Jak někdy hrozně toužíme elegantně a labužnicky položit kousek výborné čokolády na jazyk a vychutnat si její chuť a jindy během deseti minut spořádat celou tabulku jen abysme byli spokojeni. A tak nějak podobně mívám touhu po bolesti. Nevím k čemu jinému to přirovnat. Zní to šíleně? Možná ''maličko''.

Bolest je pro mě jako pro jiného masáž. Nádherná, uklidňující, uvolňující. Těžko si to představíte avšak na mě má bolest euforické účinky. Tohle přirovnám k sexu (pokud jste ho již provozovali pocity znáte). Během sexu se uvolňuje spousta hormonů, ehm znám jen jeden a to endorfin. Po sexu - především orgasmu - se pak lidé cítí šťastní a tak nějak uvolnění. Euforický pocit štěstí. Tedy za předpokladu že na vás nenechal partner celou dřinu. To pak můžete jen radostně funět že je po všem.
Ale abych se vrátila k těm pocitům štěstí. Z bolesti mám stejné pocity. Přesněji ani ne tak během celého procesu konání jako až potom. Když je dílo dokonáno a mám kupříkladu rudý zadek, v drsnějším případě plný modřin teprve potom se dostaví euforický pocit. Z takové té rozležené bolesti. Během bdsm hrádek se uvolňuje neuvěřitelné množství hormonů a nejen ty hormony štěstí.

Když máte větší modřinu a zmáčknete si ji, nebo se do ní nechtěně znovu praštíte, bolí to. A přesně taková bolest mi přináší tu euforii. Pokud se jedná o modřiny na mém zadku a mám jít druhý den do práce ve které sedím, nemůžu se toho dne dočkat. Taky šílené? Už možná maličko víc, uznávám.

Bolest svalů z námahy je moje kamarádka. Dříve jsem natáhllé svaly nesnášela ale i z toho jsem se naučila mít slast. Pochopitelně trpím. City mám a pro euforické pocity musím hodně vydržet. Za tu dobu co jsem s drahým, se můj zadek stal tak nějak plechový. Mám uplně posunutý práh bolesti než před rokem, více bolesi vydržím a co se zdá pro některé výhoda je pro mne nevýhoda. A tou je, že můj plechový zadek se stal i odolným na modřiny. Jak mám mít radost když i přes snahu to nejde?! To je jako když se v regálu natahujete po něčem, po čem toužíte ale zjistíte, že tam stejně nedosáhnete. Buď snahu vzdáte, nebo najdete kreativní řešení situace.

Z prvu mi stačilo pět švihnutí opaskem přes zadek malé síly a bolel mě tak jako teď po čtyřiceti ranách. Dřív jsem měla po pěti modřiny všech barev, ale teď ani po těch čtyřiceti nic. Nejde to pochopit? Taky to docela nechápu. Zvlášť když po těch modřinách toužím. Lidské tělo je holt úžasné a zvykne si opravdu nacokoliv. Zbožňuju větu: Hranice je třeba pousouvat. Nebo: Život je třeba hnát do extrému. (myslím to s rozumem pochopitelně)

Aby to nevypadalo divně, pochopitelně je i pro mne pár fyzických bolestí, které doteď nesnáším. Například ničivá bolest z kolíčků. Nejde o to secvaknout co nejvíc kůže, jde o to aby bylo secvaknuto co nejmíň kůže. Třeba jako štípnutí. Čím více kůže chytíte a štípnete, tím míň je to bolestivé. Avšak když vás někdo štípne jen za kousek kůže, šíleně to štípe a bolí. A přesně o tuhle věc jde u kolíčků. Můj drahý si oblíbil styl: Čím míň kůže tím líp, ty víc trpíš a mě se to víc líbí. Ano...můj přítel je nenapravitelný sadista a i přes to ho zbožňuju.

Tuhle bolest nemám doteď ráda a nezvykla jsem si. Kolíčky jsou připnuté jen na kousíčku kůže. Tak nejmíň jak to jde. Vemte kolík, připněte si ho za co nejmíň kůže, opravdu to minimum jen aby sotva držel a mějte ho třeba 30min na sobě. Někdo to nevydrží jiný řekne: pohoda. Pro lepší efekt a pochopení o čem píšu, doporučuju připnout tam, kde je kůže jemná. Kupříkladu vnitřní strana stehen nebo boky. Dámy nebudete mi to věřit ale kolíčky na prsou a bradavkách se dájí 20x víc vydržet než kolíček na jiných citlivých místech. Nejhorší na celé věci je že těch kolíčků mám na stehnech třeba pět. Pět na každém a reflex dát nohy k sobě je v těchto chvílích zavrženíhodný.

Aby těch nepříjemností okolo kolíčků nebylo málo, je také dobrá zkouška výdrže sundavaní dolů. Kolíček se do kůže během 30-ti minut zakousne jako zuřivá fena. Je celkem jedno jak rychle kolík sundáte, bolí to pořád stejně. Mě se z toho vždycky vhrnou slzy do očí. Někdy je nevýhoda, že na místech s jemnou kůží zůstávají stopy a jizvy. Já mám už měsíc na stehnu malinkaté růžové kolečko od kolíčku a nechce se hojit.