Arrivederci

30. ledna 2017 v 11:43 | Porcelánová panna

Možná to někdo čekal...já rozhodně. Stejně tak jako skončil Standa po 9-ti letech já končím po dvou. Nějakou dobu o tom už přemýšlím a rozhodla jsem se definitivně. S TÍMTO BLOGEM KONČÍM, toto je poslední článek a další zde už nikdy, nikdy nebude. Důvodů je několik. Především můj čas. Mám pejsky náročné na péči, začala jsem pracovat z domova, každý druhý den jezdím do Brna, medituju a začala jsem se konečně věnovat svým koníčkům. Psaní je mojí vášní ale víte...Můj blog měl být o bdsm a to se mi díky lidem natolik zhnusilo, že na tuhle věc nemám už pomyšlení. Stručně řečeno nemám o čem psát. Moje poslední články se dávno bdsm netýkají a jen v nich dokola kecám jak je mi myšlenka na bdsm nepříjemná protože si vybavím pouze, pouze aroganci tehdejších lidí resp. mužů.
Co říct dál...? Budu se vdávat, mám muže, budu se stěhovat, čeká mě neskutečně moc výletů a dovolených a konečně můžu říct že blog k životu nepotřebuju. Asi jednou v životě opravdu dělám to co chci, baví mě to. Tenhle blog rušit nebudu, příjde mi škoda abych smazala svoji myslím že 2 - 3 letou práci. Poznala jsem díky blogu super lidi a nejvíc z těch všech lidí mi k srdci přirostla Kočkomilka Janča. Ačkoliv jsem k ní v začátcích blogu nebyla milá, zjistila jsem že je to super holka a má srdce na pravém místě. Ostatně její blog budu číst dál i když už psát nebudu.
Víte, já tady totiž nechci psát o něčem co nemá se sexem co dočinění protože můj blog byl jasně zaměřený. Jenomže když to shrnu v bdsm vztahu jsem jsem byla vždy šťastná chvíli a pak to nikam nevedlo. Vždy jsem začala být dřív nebo později nešťastná. A víte proč? BDSM jednoduše není věc která by mě činila nadosmrti šťastnou protože mě to časem začlo štvát a bylo to něco co jsem vlastně vůbec nechtěla. Není tajemství že jsem si tím jen kompenzovala to co nemám. Neměla jsem normální život, žádnou vidinu do budoucna a tak jsem se začala hrnout do extrému abych zastínila to jak mi chybí normální život. Myslela jsem že je bdsm něco co opravdu chci a vydrží mi to několik let do budoucna ale to, že se mi bdsm začalo po pár měsících hnusit je jen důkaz toho že tenhle svět není pro mně. V úvodu každého vztahu jsem neměla problém, ale jak šly dny moje touha po tom nechat si nařezat rychle klesala pod bod mrazu a já jsem pak neměla náladu nechat si cokoliv udělat. Přestávalo mě to bavit.
Ano, byla jsem čas od času šťastná ale to byly jen dva měsíce ( a to ještě ne celé ) z pěti. Nevím... Už poslední vztah byl takový...kdy jsem si řekla...to opravdu ne tohle. Fakt ne, hele, tohle už nikdy. Stalo se to že na to už nemám. OPRAVDU děkuji lidem v minulosti díky kterým jsem si, sice hnusně, ale uvědomila že tenhle svět pro mně není a nikdy už nebude. Já opravdu nemám na to abych snášela aroganci, egoismus a podobné chování. Moje povaha je poměrně konfliktní a takové chování mužl vůči mě dokážu trpět fakt krátkou a omezenou dobu. Jasně, nesmím svoje ''prozření'' házet jen na chlapy. Jak jsem před chvílí zmínila, nemám na to ani povahu. Jsem znamením beran. Já na tyhle věci nějak moc nevěřím ale je pravdou že se berani neradi nechávají řídit. Já jsem takové ''řízení se'' vydržela vždy jen chvíli. Ostatně moji orientaci na switch asi způsobilo právě tohle že se nenechám a nedokážu být dlouhodobě řízená. Jistým způsobem potřebuju být agresivní a já musím být ta která někoho řídí a šéfuje. Jenomže...v mém posledním BDSM vztahu jsem po pár měsících přišla tehdy o Mikoho a neměla jsem koho řídit. Tudíž partnerova abnormální snaha mě pořád dokola řídit, jeho arogance a sobeckost, to všechno mě začalo vytáčet do ruda a já jsem měla chuť mu rozpárat ksicht. Já jsem tu nikoho nechtěla házet špínu ale někdo se mě ptal proč nemám Mikyho? No proč asi že...? Kvůli expřítelově sobeckosti a žárlivosti. Dala jsem přednost jemu a to byla chyba. Ehm.

ALE! Nemám o čem psát, takže psát nebudu. Bezesrandy mě to už ani trochu nebaví. K bdsm se již nikdy, nikdy, nikdy nevrátím protože mám z toho...celého jen husinu a moc nepěkné vzpomínky. Ovšem, na druhou stranu mi to dalo zkušenosti do života a vyzkoušela jsem to o čem někteří jen sní. Tahle komunita a stránka života pro mně definitivně a nadobro skončila. Zastihnete mě už tak maximálně na mailu. Jó..., kdybych někdy zase psát začala tak už jedině o psech a vaření + pečení. To je to co mě baví. Vždy mě to bavilo ale nedávala jsem tomu prostor. A pejsci? Pes je úžasné, věrné stvoření, milé, chlupaté, prostě úžasné. ♥ Takže se Vámi loučím. Jedna část nebo chcete-li etapa života končí ale netřeba smutnit - další etapa začíná. Užijte si ''brzy'' nastávající kvetoucí jaro, následující doufám že horké léto, krásný listy propadaný podzim a opět...krásně zasněženou a promrzlou zimu. A tak stááále dokola. AHOJ! Pp ♥


 

Pouhé tři věci ke spokojenosti

26. ledna 2017 v 15:43 | Porcelánová panna |  Všechno možné i nemožné
Doufám že se máte výborně, stejně tak jako já protože mám opět jednou za týden dobrou, pozitvní náladu tak doufám že mi ji někdo brzy zkazí a já zase budu mít důvod k tomu být nasraná a rozčílit se ( vtip ). Inu... Věřte nevěřte můj domácí zvěřinec a nastávající manžel mě činí naprosto spokojenou. Jenže především zvířata mi dávají také denně pěkně zabrat. Naše Huski Lady Juschka pouští chlupy jako divá. Tedy, to dělá srst každého huskiho. Chlupy všude kam se podíváte, chomáček a při jemném zatahání za srst je téměř pravidelností že Vám v ruce zůstane chuchvalec chlupů. V době kdy jsem měla jen Roxanne jsem uklízela každý třetí den. Jenomže teď musím uklízet denně a občas dvakrát. Neříkám že mi to vadí...ale mám pocit že nedělám nic jiného. Ráno zametu, vysaju, odchlupím křesla a gauče vysavačem a speciální stěrkou která stírá srst z látkového gauče naprosto úžasně, vyčešu oba psi mým Furrynátorem, dám jim nažrat a z tohodle se pomalu stává denní nuda. Tihle dva velcí pesani mi sežerou prakticky půlku dne. Ale dobře mi tak aspoň nekynu jak buchta. Dalšího psa na starost jsem chtěla protože mám hodně volného času a nic nedělám, tak místo válení se peču a věnuju se psům a všechny kolem sebe včetně psů vykrmuju. A taky jsem happy doll?

... abys chcípnul (◣_◢)

18. ledna 2017 v 13:07 | Porcelánová panna |  Moje příběhy
,, ... Víš můj plán byl naprosto dokonalý... Neměl chybu. Moje nenávist k tobě je tak velká, že jsi mě TY sám dohnal ke zrůdnostem. Vlastně..., moje nenávist k Tobě byla, už není. Můj čin naprosto uhasil nenávist a cítím se .... Víš .... Pochop, cítím se svobodně. Stála jsem u okna, pozorovala jsem lehce padající sníh. Každá vločka působila nádherným a uvolněným dojmem a já ...? Při té nádheře jsem přemýšlela nad tím, jestli je vůbec možné aby jeden člověk tak zlostně nenáviděl druhého člověka. Jsme jeden druh .... Živé lidské osoby a každý něco cítíme. Můj milý X-Y, ve skutečnosti jsem
 


Sibiřská zima, tlustá srst, tuk a squirt

17. ledna 2017 v 14:43 | Porcelánová panna |  Všechno možné i nemožné
Hrdě můžu prohlásit, že se ze mně pomalu ale jistě stává psí matka. Alespoň mám slušný náběh a menší trénink na to až budu skutečná matka svého dítěte. Ne nadarmo se říká, že je péče o psa jako péče o dítě. Abych to shrnula - mám už dva pejsky a to velké, kočičku Sataniku o které nepíšu protože nějak nemám co a co si budu nalhávat píšu raději o psovi než o ďábelksém zvířeti které na mně, jakoby zlostně ale přece s láskou, přileze jen aby mi poškrábalo stehna a vytahalo oka na světru. I přesto svoji nejčernější kočku na světě miluju a ještě více proto, že mě přítel k ní přirovnává - nenažraná přesto stále fit, hravá jako kotě, zrádná mrcha co seká drápy ale umí se mazlit a vrnět a v neposlední řadě toulavá se svojí hlavou ale vždy ví kam a za kým se oddaně vrátit. Ach...já toho chlapa miluju. Nóó ale zpět k druhému pejsku. Leč nerada to přiznávám, ale musím, donutila jsem svého nastávajícího aby užitečně využil svoje peníze a podpořil jistý útulek ve kterém jsme nedávno byli. Okolnosti proč jsme tam jeli a byli vynechám ty jsou poměrně osobní ale podstatnou věci je, že v onom útulku je hrozně moc smutných, opuštěných pejsků a spousta z nich to u lidí skutečně neměla lehké. Mluvím o zanedbaných, týraných psech. Takové věci mě vytáčely a vytáčet budou. Upřímně je mi jedno že tam někde někdo unese cizí dítě a pak ho ve sklepě znásilňuje, ale bití, týrání prasátek, kraviček, kočiček, pejsků a všeho zvířectva nepochopím. Bohužel jsou lidi kterým tohle násilí na zvířatech dělá dobře. Ale 100x víc pochopím násilí na lidech než bezbranných zvířatech a 100x raději zastřelím cizího člověka než zvíře jiných lidí, protože lidi jsou devastující, přelidnění a ničeho si neváží. Tak jak se k sobě chovají lidi, se k sobě nechavají ani divoká zvířata. To je jednoduše můj názor a je Váš problém pokud se mnou nesouhlasíte. Á tak jsem drahého svojí tvrdohlavostí přinutila investovat do útulku aby měli pejsci dostanečnou péči, majitelé útulku mohou nakoupit potřebné ''dovybavení'' a jako třešničku na dort jsem přihodila to že jsme zajeli do místního velkoobchodu a nakoupili jsme 50kg psího žrádla. Inu moje duše byla už v tu chvíli nadmíru spokojená protože si pejsci pochutnají ale nedokázala jsem odolat báječné, neuvěřitelně přítulné a nejvíc, nejvíc nádherné fence Huskyho. Jméno už měla...jmenuje se Juschka ( čte se to Juška s tvrdým š ). Husky-ové jsou silní, houževnatí psi.


Kdo má ty názvy furt vymýšlet...?

5. ledna 2017 v 16:08 | Porcelánová panna |  Všechno možné i nemožné
Můžu si říct konečně! Konečně mi můžu z imaginárního seznamu přání odškrtnout: natočit a veřejně publikovat masturbační video a rovněž natočit a publikovat šukací video s partneram. YAY! Můj snoubenec ( tohle pojmenování zní blbě ale budiž ) měl jako jediný ze všech mých partnerů dost velké koule na to aby se mnou natočil mrd-ací video pro veřejnost. A co víc?! Je to sex do zadku. Úúúú... Chápu, že většina z Vás moje nadšení se mnou nesdílí ale mě se konečně po jaké době plní takřka všechna přání, nejen sexuální. Předpokládám, že moje exhibicionistické chutě jsou teď na dlouho uspokojeny. Ono se často říká a chodí to tak, že před svatbou nám chlap splní naprosto všechno i to co nám na očích a v kundě nevidí a po svatbě to bude nuda a nehne ani prstem. Ále, já mám nějak problém tomu věřit protože mám na to arzenál bičů. Upřímně, s žádným partnerem jsme se ještě tak moc nedoplňovali jako teď s mým nastávajícím. Ono je to prosté. On dává dostatečný prostor pro moji vnitřní mrchu. Rozhodně nejde o BDSM. Od toho jsem nejspíš už navždy ( díky bohu ) odešla a nechci se vracet k bití, submisivitě, snad ani k dominanci a tak celkově všechny hračky co jsem měla jsem zamkla do tmy, do skřině a veškeré vybavení jsem zamkla jednou pro vždy na zámek. Zní to jako konec? Možná...

Bude ze mně Paní?

25. prosince 2016 v 16:14 | Porcelánová panna |  Všechno možné i nemožné
,, Nemusíš mi odpovídat hned... Ani mě brát vážně... Možná jsem sobec a dělám to především kvůli sobě. Chci aby jsi to věděla, cítím se teď líp. Ale alespoň už víš, co k tobě celou dobu k tobě chovám. Ničilo mi srdce když jsem zjistil že máš vztah. Upřímně, když ses s ním rozešla cítil jsem se jako nejšťastnější člověk na světě a měl jsem nutkání tě za to obejmout, říct konečně a že tě miluju. Vím že jsi posledního půlroku trpěla ve vztahu se sobcem a před tím také. Nikdy jsi neměla to po čem toužíš a já bych ti to rád nabídl. Touto formou...''
Zní Vám to jako debilita? Ano, taky by mi to tak znělo pokud bych byla sama sobě cizí. 23.12 jsem byla v brněnské restauraci Koishi požádaná o ruku člověkem kterého znám móóc dlouho a do toho dne jsem neměla tušení co ke mne cítí. Myslíte, že jde o žádost založenou na čisté lásce? Bohužel ne...ne tak docela. Z jisté stránky mám tohoto muže moc, moc ráda od chvíle co jsme se poznali. Ale vzít si ho? Nabídl mi sňatek s tím, že chce a udělá mě šťastnou. Věřím tomu a proč? Protože když jsem měla trápení tento člověk mi byl k dispozici i ve dvě ráno a cítím se s ním hezky. Jsme kamarádi dlouhou dobu, vídáme se takřka denně, neskutečně mi pomáhá, vždy mi byl oporou ve všech směrech...a tak si říkám proč jsem to neviděla? Proč lidi nevidí to co mají před očima denně a neváží si toho dostatečně?


S ženou bez muže

17. prosince 2016 v 18:12 | Porcelánová panna |  Trochu úchylně
Že jsem zvrhlé čuňátko...asi víte. Já to taky vím. Někteří které jsem ve svém životě potkala tomu nedávali moc velkou váhu a tak vlastně nikdy nezjistili co vše chci a po čem toužím á taky co dokážu a tak celkově jen na úrovni konverzací mě považovali spíš za slušnou. Sex a úchylnosti miluju. Miluju být nadržená. Užívám si každé nadržené stažení broskvičky, mokré kalhotky ale uplně nejvíc si užívám když je nemám a šťáva mi teče po stehnu. Užívám si každý milostný sten protějšku a to mě rajcuje ještě víc. V době když jsem začala mít vztah s mojí kamarádkou, pořád jsem si nemohla zvyknout na to že je to žena. Byla jsem zvyklá jen na mužskou postavu. Širší než ženská, jiné tvary a stále za tu dobu mám někdy pocit nezvyku. Sem tam se mě někdo v mailu zeptá jak TO děláme? Hm, jednoduše. Připínacím umělým penisem...Nó a když jsem v tomhle sexu nahoře tak pořád to ženské, malé tělo. Zezadu držet ji za boky? Uh chlapské boky jsou jednou takové. Upozorňuju, že článek obsahuje fotky které nemusí být každému milé a příjemné. Jedná se o sice cenzurované,upravené fotky ale stále více čí méně erotické povahy. Prosím, zvažte zda-li je chcete vidět a nevyvolá to ve Vás nepříjemný nebo pohoršující pocit/dojem. Nikoho do prohlížení ani čtení nenutím. Moje vlastní cenzura zakrývá podstatné věci které porušují něco...asi ani nevím co ale pokud přesto něco poruším článek stáhnu protože i mě se to zdá lehce za hranicí.♥

Další články


Kam dál